Clanek pochazi z Pravda.com.ua
Německo se bezpodmínečně vzdalo západním spojencům a Sovětskému svazu, uvádí Associated Press.
Historická událost se odehrála v Remeši dnes, 7. května, ve 2:41 francouzského času, v červené školní budově, která je sídlem generála Dwighta Eisenhowera.
Kapitulaci, která po pěti letech, osmi měsících a šesti dnech krveprolití a ničení ukončila válku v Evropě, podepsal za Německo náčelník generálního štábu německé armády generálplukovník Gustav Jodl.
Vysvětlení : do zprávy AR se vloudila chyba. Ve skutečnosti se Yodl jmenuje Alfred.
Přímá řeč Jodla: "Podpisem tohoto dokumentu se německý lid a ozbrojené síly v dobrém i zlém svěřují do rukou vítězů. V této válce, která trvá už více než pět let, lid a armáda dosáhli takových úspěchů a vytrpěli taková utrpení, která snad žádný lid na světě nezažil. V tuto chvíli mohu jen vyjádřit naději, že se k nim vítězové budou chovat velkoryse.“
Zdroj: Korespondent AP Edward Kennedy, jehož op-ed s nebývale dlouhým titulkem začínajícím slovy „The War Is Over!“ se objevil na titulní stránce The New York Times.
Podrobnosti: V neděli ráno 6. května 1945 obdržel vedoucí kanceláře AP v Paříži Ed Kennedy pozvání od velitelství spojeneckých sil k účasti na historické události. Nebylo mu řečeno, o jaký druh akce se bude jednat.
Kennedy byl jedním z nejzkušenějších válečných zpravodajů. Psal zprávy a zprávy ze Španělska o občanské válce, ze sudetského Československa v době německé anexe, byl přidělen k britské armádě v Egyptě, pokrýval bitvy v Africe a byl svědkem osvobozování Itálie a Francie. Na válečnou cenzuru si proto zvykl a choval se k ní s pochopením.
Ed dorazil na letiště poblíž Paříže a viděl tam dalších 16 korespondentů největších světových publikací a tiskových agentur.
Když se letadlo zvedlo od země a zamířilo na severovýchod, Eisenhowerův hlavní komunikační důstojník, brigádní generál Frank Allen, řekl, že cesta byla způsobena blížící se kapitulací Němců. Od všech v letadle převzal Allen dohodu o mlčenlivosti – zpráva o kapitulaci se neměla objevit v médiích, dokud vrchní velení nedá souhlas.
Po přistání letadla v Remeši byli novináři převezeni do velitelství spojeneckých sil. Čekali 9 hodin, než byli svědky kapitulace Německa.
Akt o kapitulaci podepsali kromě Yodla i americký generál Walter Bedell Smith, francouzský generálmajor Francois Sevez a sovětský generálmajor Ivan Susloparov. Ten byl vedoucím sovětské vojenské mise v sídle západních spojenců v Evropě. Dokument podepsal na vlastní nebezpečí a riziko, aniž by čekal na schválení od vedení. Teprve po skončení podpisového ceremoniálu v Remeši přišla odpověď z Moskvy, která to Susloparovovi zakázala.
Bezprostřední objevení se zprávy o podepsání tohoto dokumentu, věřil Kennedy, dává naději, že boje na frontách a nesmyslné lidské ztráty ustanou.
Kennedyho přímá řeč: „Asi ve 4:00 (7. května) se objevil Allen a řekl: ‚Pánové, generál Eisenhower si přeje, aby tato zpráva byla okamžitě oznámena, protože může mít vliv na záchranu životů, ale má svázané ruce na vysoké politické úrovni a my s tím nemůžeme nic dělat. Vydání je naplánováno na úterní 3 hodiny odpoledne (36 hodin po podepsání kapitulace v Remeši - UP) pařížského času.“
Od vyšších vrchních velitelů jsem se dozvěděl, že odklad byl nařízen z Washingtonu na žádost Rusů, kteří chtějí další ceremonii v Berlíně.
Znělo to divně. Kapitulace v Remeši byla bezpodmínečná. Jakákoli druhá ceremonie podpisu by byla zbytečná, s výjimkou sovětských propagandistických účelů."
Co předcházelo: spojenci protihitlerovské koalice poprvé hovořili o bezpodmínečné kapitulaci Německa v lednu 1943 na konferenci v Casablance. Předtím se o ničem takovém nemluvilo – trvalo hodně času, než došlo k pochopení cílů války a kontur vítězství, jak je tomu nyní v historii s Ruskem.
"OSN je přesvědčena, že míru lze dosáhnout pouze jako výsledek bezpodmínečné kapitulace mocností Osy," prohlásil americký prezident Franklin Roosevelt na závěrečné tiskové konferenci v Casablance.
Jak se blížilo vítězství ve válce, vztahy mezi spojenci stále více chladly. V březnu 1945 Stalin obvinil USA a Velkou Británii z usilování o separátní mír s Německem za zády SSSR. Roosevelt odpověděl, že nejde o nic jiného než o místní vojenskou záležitost – kapitulaci německé skupiny v Itálii.
Příběh o podepsání kapitulace v Remeši padl jako kámen na Stalinovo paranoidní podezření. "Dohodu podepsanou v Remeši nelze zrušit, ale ani uznat," řekl.
Stalinův požadavek – konečná a bezpodmínečná kapitulace Německa musí proběhnout v Berlíně, obsazeném sovětskými vojsky. Američané, které zajímalo, že SSSR po porážce Německa vstoupil do války s Japonskem, se rozhodli vztahy nezhoršovat a vyhýbat se „eskalaci“ se spojenci.
Zařídit opětovné podepsání dokumentu v Berlíně trvalo několik dní. Tak se objevilo 36hodinové tabu ohledně zveřejňování zpráv o kapitulaci v Remeši.
Kennedyho přímá řeč: "Pochopil jsem důležitost vojenské cenzury, když bylo nutné zachránit životy našich vojáků nebo když naše poselství závisela na udržení morálky jak na frontě, tak doma. Ale absolutně jsem nechápal, proč bych měl mlčet o tom, co je tak důležité pro miliony lidí na celé planetě, když umlčení bylo nutné jen pro malou skupinu lidí…
Absurdita snahy umlčet zprávy takového rozsahu byla až příliš zřejmá. Ze zkušenosti jsem věděl, že se stejným úspěchem se lze pokusit cenzurovat východ slunce.“
Co následovalo: 7. května ve 14:27 vysílá německý rozhlas ve Freiburgu výzvu německého ministra zahraničí Schwerina von Krosiga k bezpodmínečné kapitulaci.
Kennedy se vzteká. Jednak spolu s dalšími novináři podepsal dokument o mlčenlivosti, který měl platit dalších 12 hodin. Na druhou stranu je zřejmé, že nyní nemá smysl snažit se tyto informace utajit.
Novinář požaduje od vojenského velení zrušení zákazu šíření zpráv, ale dostává odmítnutí. Poté kontaktoval londýnskou kancelář AP a nadiktoval text o konci války v Evropě do telefonu ústředí, který cenzoři neodposlouchávali a ke kterému měl Kennedy přístup. O několik minut později se tato zpráva dostane do zpravodajského kanálu tiskové agentury a šíří se po celém světě.
Zahřměla bouře. Generál Allen odebral akreditaci Associated Press v celém evropském operačním sále. V pařížské kanceláři byly vypnuté telefony. Agentura vydala prohlášení, že zpráva o kapitulaci v Remeši se dostala do záznamu vinou korespondenta a Kennedyho vyhodila.
Novináři, včetně těch 16, kteří se rozhodli udržet německou kapitulaci v Remeši v tajnosti, Kennedyho prokleli. "Je to hrozný čin, skutečná rána pro každého, kdo pracuje v žurnalistice," napsal list The New York Times, který o den dříve zveřejnil Kennedyho zprávy na titulní straně.
Edova skvělá kariéra skončila. Po návratu z Evropy do Spojených států a ztrátě práce v AR se přestěhoval do Kalifornie, kde získal práci v provinčních publikacích, nejprve v Santa Barbaře, poté v Monterey.
"Byl jsem přesvědčen, že mou povinností je hlásit zprávy... Věřil jsem, že rozdíl mezi Associated Press a nacistickým tiskem je v tom, že první hlásil zprávy a druhý cenzuroval zprávy," vysvětlil Kennedy hlavní čin ve svém životě . ..
29. listopadu 1963 otiskly The New York Times poznámku: „Monterey, Kalifornie. Edward Kennedy, který se vzepřel cenzuře, aby prolomil zprávu o německé kapitulaci ve druhé světové válce, dnes zemřel na zranění, která utrpěl, když ho srazilo auto na V neděli. Bylo mu 58 let.“
Připomeneme: na Stalinovu žádost byla kapitulace, která proběhla v Remeši 7. května 1945, „zopakována“ následující den na berlínském předměstí Karlhorst. Již poté, co Churchill a Truman oznámili vítězství nad Německem v rozhlasovém projevu ke svým krajanům.
Dokument byl podepsán 8. května ve 22:43 SEČ, kdy v Moskvě bylo již 9. května. Tak se objevil Den vítězství, který se o deset let později v moderním Rusku zmutoval na „Den vítězství“ a „Můžeme opakovat“.
V sovětské a moderní ruské historiografii se „první“ kapitulaci Německa v Remeši dodnes nazývá „předběžný protokol“.
V roce 2012 vyšla v USA kniha „Ed Kennedy's War: Victory, Censorship and the Associated Press“ . Předmluvu k ní napsal tehdejší šéf informační agentury Tom Curley. 67 let poté, co byl Kennedy propuštěn, se omluvil rodině reportéra za chybu svých předchůdců. "Byl to nejhorší možný čin v té situaci... Pokud válka skončí, nemůžete takové informace zadržovat. Svět by o tom měl vědět ," řekl.
Na Kennedyho pohřbu zakončil místní pastor svůj projev slovy: "Dal světu dalších dvacet čtyři hodin štěstí."
Proč na tom záleží: dějiny tvoří lidé, o kterých se obvykle nepíše na titulních stránkách novin – dnes a vždy.
Tento příběh je o muži, díky kterému se celý svět, kromě „šestiny pevniny“, dozvěděl o vítězství o den dříve, než politici plánovali kvůli „vyšším“ státním zájmům.
Mykhailo Krygel, UP
T
Tags: Pravda.com.ua , Remes , kapitulace , Jodl , Kennedy , Patton , Eisenhower , Susloparov , Stalin , naciste , valka
