Clanek pochazi z Welt.de
Americký Senát stanovil zpravodajským agenturám termín, do kterého mají zveřejnit vše, co vědí o mimozemských létajících objektech. Znovu a znovu bylo spatřeno UFO. Jsou čtyři možnosti, odkud by se mohly vzít.
Jen jeden z nich je napůl uklidňující. Před mnoha lety můj přítel viděl UFO. Přesněji řečeno, UFO bylo několik. Jednou večer se procházel lesem v jižní Anglii, když se nad temnými korunami stromů objevil velký zářící kotouč. Několik menších disků se oddělilo od toho velkého disku a velmi rychle se rozletělo pryč ve tvaru hvězdy. Pak velký kotouč odletěl.
Ten přítel nemá sklony ke snění. Nevěří na parapsychologii, homeopatii ani na zelené mužíčky. Ale mám podezření, že se bude na nadcházející měsíc těšit s velkým vzrušením: Americký Senát dal ministerstvu zahraničí a americkým tajným službám termín do června, aby zveřejnily „podrobné analýzy informací a zjištění o UFO“.
Dnes si málokdo uvědomuje, jak moc UFO kdysi patřilo k mainstreamu. Dobrá polovina Američanů v desetiletích po druhé světové válce věřila v létající talíře.
Z dnešního pohledu je snadné interpretovat fenomén z hlediska kulturní historie. Po roce 1945 byly všechny oči upřeny na oblohu: V případě nouze se tam objevily bombardéry s jadernými zbraněmi připoutanými na křídlech. V říjnu 1957 poprvé prosvištěla umělá ruská věc zvaná Sputnik 1 temným, chladným vesmírem a vyslala jemné pípání směrem k Zemi. Společně utrpěli Američané obrovský šok.
Všechny obavy a nadějná očekávání se soustředí v Roswellu, malém městě v Novém Mexiku. Pokud je ufologie náboženstvím, Roswell je jeho Mekkou. Odtud se v časných ranních hodinách 6. srpna 1945 „Enola Gay“ vydal na cestu do Hirošimy, kde obrovským třeskem začal nukleární věk. A tam téměř o dva roky později – 4. července – havaroval balón amerického letectva, s nímž chtěly Spojené státy špehovat Sovětský svaz. Dodnes přetrvává mýtus, že se z vesmíru zřítilo UFO a Luftwaffe tajně pitvala mrtvoly mimozemšťanů.
Riesengaudi v Roswellu
Byl jsem tam v roce 2007 na 60. výročí údajné havárie UFO. Byla to skvělá zábava: tisíce lidí se převlékly za mimozemšťany, dokonce i pouliční lampy měly černé šikmé cizí oči. Protože 4. červenec je shodou okolností také americkým státním svátkem, celá věc skončila obrovským ohňostrojem.
Možná za to může internet, který v 80. letech odsunul ufologii na okraj veřejného zájmu. Od konce studené války nikdo ve strachu nevzhlédl k nebi. Od vynálezu chytrých telefonů a tabletů hledíme hlavně na obrazovky – díváme se tedy dovnitř, ne ven.
Mezitím pozorování UFO samozřejmě neustalo. Jen jeden příklad z mnoha: V listopadu 2004 provedla skupina letadlové lodi „Nimitz“ manévry u kalifornského pobřeží. Radar jedné z lodí, „USS Princeton“, zaregistroval podivné létající objekty – vznášely se 20 kilometrů vysoko a těsně nad vodní hladinou.
Po týdnu velitel David Fravor prozkoumal, co se děje se stíhačkou. Pod sebou viděl bílý oválný předmět připomínající obří tic-tac; podle jeho odhadu byla dlouhá čtyřicet stop a neměla žádná křídla ani jiné letové mechanismy. Tic-tac napodobil jeho pohyby, než vyrazil nemožně vysokou rychlostí pryč.
Pokud chce americká vláda nyní zveřejnit vše, co ví o UFO, pak je trochu pozdě. Francie, Velká Británie, Dánsko, Brazílie, Rusko a Švédsko tak již dávno učinily.
Cvičný balon na cíl
Bohužel většina záznamů, které lze nalézt na YouTube, zobrazuje pouze rozmazané tečky před zrnitým šedým nebo zrnitě zeleným pozadím, což na laického diváka dělá jen malý dojem. UFO skeptický Mick West poukazuje na to, že kupodivu piloti nejsou příliš dobrými očitými svědky. Má podezření, že bílý tic-tac mohl být obyčejný balon používaný pro cvičení na terč.
Luis Elizondo, který pracoval pro Pentagon v letech 2008 až 2017, však řekl, že existují mnohem lepší záběry UFO. Elizondo informoval v pořadu „60 minut“ na zpravodajském kanálu CBS o technologii, která dokáže urychlit létající objekty na „600 G“, tedy 600krát větší sílu gravitace – mozek každého lidského pilota by se proměnil v polévku.
Tyto létající objekty by se pohybovaly rychlostí 21 000 kilometrů za hodinu, mohly by se vyhýbat radaru, létat vzduchem, vodou a možná i vesmírem. Žádné známé letadlo toho není schopné. Bývalý prezident Barack Obama hovořil o „záznamech objektů na obloze, o kterých nevíme, co to je – nedokážeme vysvětlit, jak se pohybují, jejich trajektorie neměly žádný vzor, který by se dal snadno vysvětlit“.
Z pohledu ministerstva obrany je na těch záhadných létajících objektech nejdůležitější to, že narušují americký vzdušný prostor. Při racionálním uvažování existují vlastně jen tři vysvětlení pozorovaných jevů. Žádný z nich není uklidňující.
1) Čína. Pokud Čínská lidová republika stojí za superrychlými bílými Tic Tac, zbytek světa by se měl chovat tak, aby neurážel kritikou všemocnou státní stranu v Říši středu. Brzy ovládne svět.
2) Kapitán Nemo. V románu Julese Verna „20 000 mil pod mořem“ je na sedmi mořích spatřena mocná velryba, která chrlí vodní fontány a občas naráží do lodí. Když profesor Aronnax a jeho věrný sluha tento jev prozkoumají, zjistí, že velryba je ve skutečnosti ocelová ponorka, „Nautilus“. (Ještě v 19. století to znělo jako sci-fi.) Stavitelem lodi je indický princ, pirát, terorista. Ztratil svou rodinu v britském masakru, a proto přísahal věčnou pomstu Impériu. Se svým „Nautilem“ tedy potápí britské lodě a spokojeně sleduje námořníky, jak se topí. Morálka příběhu: když jednotlivec – nebo jednotlivci – vyvinou technologii, která předběhla dobu,
3) mimozemšťané. Je všeobecně známo, že prostor je nepředstavitelně velký. Světlu trvá cesta z nejbližší hvězdy – Alfa Centauri – na Zemi 4,3 roku. A rychlost světla (jak víme od Alberta Einsteina) je limitní rychlost, kterou nelze překročit. Existuje však způsob, jak toto fyzikální pravidlo obejít: warp pohon. Různí fyzici provedli výpočty, že gravitační vlny by mohly uspět při stlačování časoprostoru ve směru pohybu vesmírné lodi a opětovné expanzi za vesmírnou lodí. Energetický výdej by však byl enormní. Civilizace schopná takových věcí by byla tak výrazně lepší než ta naše, že bychom pro ně byli v nejlepším případě jako chytří pokusní králíci.
Možnost cestování časem
Existuje však ještě čtvrtá možnost. Nutno uznat, že je trochu blázen. Od té doby, co se Kurt Gödel procházel s Albertem Einsteinem v Princetonu, víme, že cestování časem je v zásadě možné. Gödel ve své eseji „Příklad nového typu kosmologických řešení Einsteinových gravitačních rovnic pole“ ukázal, že v Einsteinově čtyřrozměrném časoprostorovém kontinuu se při rotaci světové linie, které sahají do budoucnosti, stočí zpět do minulosti. . (Ano, je to složité.) Možná naši potomci nakonec našli nějaké praktické využití v tomto teoretickém vhledu? Dobrá zpráva by byla: Takže jsou tu potomci!
V roce 1948 dva piloti letadla společnosti Eastern Airlines spatřili velký zářící objekt ve tvaru doutníku, který se k nim řítil závratnou rychlostí, pak se na poslední chvíli náhle zvedl a zmizel na jasné obloze. Lidé na Zemi a v jiném letadle tu věc také viděli. Oba piloti řekli, že si všimli řady oken, když kolem nich procházel zapálený doutník. Kdo ví – možná to byl prohlídkový okruh z roku 3874, jehož pasažéři chtěli v rychlosti nahlédnout do 20. století.
