Švýcarský pohled na vlastnictví zbraně

Článek pochází z nzz.ch

Někteří je milují, někteří je nenávidí: zbraně. Zvláště ve Švýcarsku. To dokazuje i debata o nadcházejícím referendu. Ale: Co vidí lidé v pušce a pistoli? Říká to Waffenland Švýcarsko.

Roger Bobillier, 49, policista: "Střelba je pro mě součástí Švýcarska jako fondue a švýcarský kříž." Jako raclette, Üetliberg a Säntis. V sobotu ráno, dům pušky, od kterého jeden slyší ránu - jestliže to bylo chybějící, pak to by nebylo mé Švýcarsko. ”\ T

Nils M. *, 50, oběť sebevraždy: „Můj otec se zabil. Střelil se s karabinou, darem svého strýce. Policie mi poradila, abych ho znovu neviděla. Později mi bylo řečeno, že nad bradou nezbylo nic. Místo činu bylo v kuchyni, poté bylo zrekonstruováno. Když jsem poprvé vstoupila do domu, stále byl pach krve. Vražednou zbraň nám vrátila policie o několik dní později.

Andrea Frauchiger, 31, Waffen-Youtuber: "Co dělají blázni?" Myslím, že zbraně jsou v pohodě, a pokud to zní jako dělostřelec, ráda bych byl chlap. Pravděpodobně však znám zákon mnohem lépe než kdokoliv, kdo si to slovo vloží do úst. Znám historii svých zbraní, znám techniku. Pokud je to takový blázen, pak je to jen tak. "

Ve Švýcarsku je v závislosti na odhadu dva až tři a půl milionu střelných zbraní. Švýcarsko je zbraňová země. Mnoho lidí v této zemi má vztah ke zbraním, dobrému nebo špatnému. Jsou to střelci, policisté, obchodníci se zbraněmi a sběratelé. Ale také oběti střelných zbraní, příbuzní lidí, kteří spáchali sebevraždu, a ženy, kterým hrozil jejich partner. Tady říkají.

(Obrázek: Christoph Ruckstuhl / NZZ)

Puška v Aargau, sobotní ráno. Pod salónem se nachází střelnice, na stěnách visí vlajky a okna s okny se slunečnicemi nad okny. Sedí na dřevěném stole Heinz Berger, 60, Střelec, vedle něj jeho dcera, Anna Berger, 32, Schützin. Právě jste dokončil tři hodiny střelby.

Heinz Berger, otec a Střelec: „Dlouho jsem střílel jen sporadicky. Ale když tu klub pořádal chat, myslel jsem si: To je pěkná klika. Nejdřív jsem vstoupil do puškového klubu a pak do střelby z pistole. A ano, střelba mi také pomohla, když se v práci nepodařilo. “

Anna Bergerová, dcera a střelec: „Je to rodinná věc. Vždy ve středu večer, střelba z pistole. Vždycky jsem přišel přímo z práce.

Heinz Berger: „Moje žena a já obvykle chodíme společně na školení. Mimochodem, je to lepší pistole. Střelíme bezpečně a soustředíme se na trénink. A pak sedíme v místnosti k ostatním, jedeme a mluvíme. Jestli je moje žena a Rebecca ve výcviku, pak je tu vždy něco, o čem je třeba mluvit. Říkám pak: Hej, soustřed se. Je a zůstává přesným sportem.

Anna Berger: "Ale natáčení je tak dlouhé, že si mezi sebou můžete promluvit." Nemusíte se takto izolovat. »

Heinz Berger: „Dělám to jinak. Soustředím se, vytáhnu můj program. Po práci můžu relaxovat při střelbě. Ale nestřílím, ne. Uklidním se, vystřelím 10, 15 ran, pak se cítím lépe.

Švýcarská zbraň žije. Švýcarská asociace stříleckých sportů má 65 000 licencovaných střelců a 175 000 členů a 127 324 střelců vstoupilo do střelby z roku 2018.

Michael M. Olsansky, 43, vojenský historik: „Zbraň je prvkem určité, historicky vzrůstající švýcarské identity. To má svůj původ v takzvaném samo-aktivním režimu. Kantonská milice musela dostat svou osobní zbraň do roku 1815 obvykle sama. To nebylo levné, takže zbraň také ukazovala sociální postavení. Nesení zbraně vyžadovalo slušnost a proto bylo ve Švýcarsku dlouho pozitivně konotované.

Ale počet členů střelných klubů klesá, během patnácti let se počet licencovaných střelců zmenšil o čtvrtinu. Švýcarská zbrojnice se mění.

Ines Kessler, 27, Gunsmith: "V posledních dvou letech si od nás lidé koupili mnohem více zbraní." Zvláště jsem viděl chlapce, který chtěl koupit útočnou pušku, než by mohla být zakázána. Věřím, že v mé generaci je nadšení pro zbraně mnohem větší než u lidí mezi čtyřiceti a padesáti. To jsou vlnící se pohyby: co rodiče našli hloupí, chlapci si myslí, že jsou zase skvělí.

Sonja K. *, 20, střelec a Instagrammerin: «Jakmile jsem dosáhl 18 let, koupil jsem si svou první zbraň. Útočná puška 90 pro 3500 franků. Mezitím mám dvě karabiny, útočnou pušku 57 a jen 90. léta. Stále mám AK-47. Ale pouze poloautomat z Číny. Čína je levnější. »

Patrick Haemmerle, 68 let, psychiatr a specialista na prevenci sebevražd: „Obhajujeme se, to je jeden z historicky zakořeněných principů ve Švýcarsku. Odkud se <us> posunul čím dál více: od <us, Švýcarsko> do <Obhajuji se jako jednotlivce>. To může vysvětlovat rostoucí nákup zbraní: lidé se obávají, že by je v této zemi mohl zasáhnout teror a chtějí se bránit.

Po několik let zaznamenaly kantonální zbrojnice nárůst počtu oznámených zbraní. V Neuchâtel a Curychu je o 50 procent více zbraní zaregistrováno než před deseti lety. V Solothurnu a Aargau je to dokonce o 150 procent více. Ale nikdo neví, kolik zbraní je ve Švýcarsku .

Policista Roger Bobillier: "Neříkám, kolik zbraní mám." Je to stejně soukromé jako můj bankovní účet. “

Stefan Metzeler, 56, libertariánský blogger: „Stát by samozřejmě neměl vědět, kolik zbraní mají jeho občané. To zatím nebyl problém.

Policejní zpráva od kantonální policie Aargau: „Policie se musela v únoru přestěhovat do rezidenta v okrese Brugg senior. Duševní stav postižené osoby následně vyžadoval přijetí do psychiatrické léčebny. V souvislosti s tímto opatřením našla policie v domě jediného muže mnoho zbraní.Jednalo se o 130 střelných zbraní a větší počet bajonetů a šavlí. Policie se o tom úplně postarala. Na rozdíl od této sbírky zbraní byly v zbrojní kanceláři na oběti registrovány pouze čtyři zbraně.

SPUSŤTE VIDEO

Od střelecké pistole po bazuku: které zbraně jsou povoleny ve Švýcarsku a které nejsou

Patrick Rölli, 47 let, Kriminalpolizei Lucerne: „Samozřejmě by bylo pro naši práci lepší, kdybychom přesně věděli, kdo má kolik zbraní. Pak bychom neměli další překvapení. Ale to je iluze.

Policista Roger Bobillier: "Když jdeme ven na domácí násilí, narušení nebo cokoliv jiného, vždy začínáme od nejhoršího případu." Nezajímají mě zbraně uvedené v databázi - pachatelé své zbraně neregistrují. Pak máme ruce na pistoli a vždy se nacházíme vlevo a vpravo od předních dveří. V opačném případě by to mohlo způsobit rozruch a někdo střílí dveřmi. Je to o kontrole v této situaci. Ale klamal bych, kdybych řekl, že k takovým chvílím nemá úctu.

Patrick Rölli, vyšetřování trestných činů Lucerne: „Víme, zda má někdo zbrojní průkaz. Přesný počet zbraní, které vlastní, však s jistotou nevíme. Registrovaní jsou možná tři, zbytek se bojí nelegálně. Nemůžete tomu zabránit. K trestné činnosti může dojít zákonnými nebo nelegálními zbraněmi. To není problém. Musíme se zaměřit na člověka: jak chce použít zbraň?

Philipp K. *, 39, oběť střelných zbraní: «Jeden z pachatelů střílel kolem sebe. Hluk byl nesnesitelný. Později jsem se dozvěděl, že použil pumpičku, druh brokovnice. Záběry mi doslova roztřepily paži. Ztratil jsem spoustu bicepsu. Kromě toho jsem měl dva projektily na výšku pásu a výstřely na žebrech. Musel jsem podstoupit řadu operací. V závislosti na počasí stále cítím silnou bolest v náručí. "

Philipp K. pracoval na ilegální konopné plantáži v Altstätten (SG). V únoru 2015 vpadlo do místnosti šest mužů. K. a další strážce plantáže byli vážně zraněni. Soud později odsoudil hlavního pachatele na 12 let vězení.

V roce 2016 bylo 228 lidí zabito střelnou zbraní. 212 případů bylo sebevražd. Zda je se střelnou zbraní v zemi také počet násilných činů střelných zbraní, kontroverzní. Bylo prokázáno, že počet střelných zbraní zvyšuje počet sebevražd.

Rozhovor s Nilsem M., 50; jeho otec se zastřelil, místo činu byla kuchyně.

NZZ: Věděli jste o sebevražedných záměrech svého otce?

Nils M., člen sebevražedné oběti: Sebevražda mého otce přišla ke mně naprosto nečekaně. V té době jsem měl 34 let. Naše rodinné vztahy byly konzervativní, klasické rozdělení rolí, mezi mými rodiči nebyly žádné pohlazení. Můj otec a já jsme měli dobrý čas, a přesto jsem v době jeho smrti nevěděl, jak to dělá. Když se ohlédnu, věřím v spontánní akt.

Střelíte se?

Byl jsem sportovec, v armádě, a já jsem nosil zbraně a trénoval ostatní jako nosič peněz. Ale od toho dne jsem už netlačil. Pravděpodobně to bylo spíše podvědomé rozhodnutí.

Máte stále vlastní zbraně?

Udržel jsem si svou vojenskou pistoli a své tři oblíbené zbraně z dob přepravců: Glock 17, Sig Sauer P229 a S & W 357 Magnum. Dnes jsou pro mě spojeni s emocemi. Správně jsem je uzavřel do sklepa. Přibližně jednou za rok je vezmu na kontrolu. Můj partner o tom ví, nikdy jsem jí neukázal. Mám se vzdát zbraní v určitém okamžiku, nebudu je prodávat. Nemohl jsem odpovědět, kdyby byly použity pro sebevraždu nebo vraždu. Odevzdám zbraně policii za účelem zničení.

Co ta zbraň pro vašeho otce znamenala?

Můj otec byl Rakušan, vyrůstal ve válce. Sebevražda se zbraní musela být pro něj čestná, pravděpodobně by svůj život nebral jinak. Dnes si myslím: Kdyby v domácnosti nebyla žádná zbraň, nezabil by se sám.

Astrid Habenstein, 40 let, lékařka v krizové intervenci: "Podle našich statistik se pouze jeden z pěti, kteří neměli k dispozici žádnou zbraň, místo toho uchýlil k další sebevražedné metodě."

Habenstein spoluautorem studie zkoumající, jak poslední švýcarská reforma armády v roce 2003 ovlivnila počet sebevražd. Snížením počtu vojáků o polovinu méně lidí najednou mělo přístup ke zbraním. Studie ukázala, že míra sebevražd klesla u mužů v armádním věku.

Policista Roger Bobillier: „Můj dědeček měl doma také zbraň. Nicméně, on spadl ze čtvrtého patra. Můžeme teď zamknout všechny výškové budovy? Pokud se lidé chtějí zabít, najdou cestu.

Astrid Habensteinová, lékařka v krizové intervenci: „Aby se tato metoda sebevraždy vyhnala z balkónu, vyžaduje určitou představivost a někdy to nemáte, pokud jste ve výjimečné situaci. Ale se zbraní je jasné, že je tam, aby zabila někoho jiného nebo sebe sama. Zřídkakdy jsem viděl člověka, který by měl doma zbraň a řekl: "Ne, rád bych se zabil jinak."

Nejnovější údaje z ministerstva obrany ukazují, že sotva někdo propuštěn z vojenské služby chce udržet armádní zbraň. V roce 2004 to bylo téměř 43%, v roce 2018 pouze 13%.

Patrick Haemmerle, 68 let, specialista na prevenci sebevražd:„Narodil jsem se v roce 1951. Musel jsem se také naučit střelbu z pistole na Sanitární RS. Bylo to trošku známo dřív, když jste byl malý chlapec, se střílecími kabinami na Chilbi. Ale v armádě to bylo jiné, věděl jsem, na co jsme trénovali: střílet jinou osobu v případě hrozby. Střelba mi nikdy nedala žádné potěšení, pro mě to bylo jako změnit pneumatiku v bahně. “\ T

Sven Fischer, 28, řidič kamionu: «Zbraň jsem opustil po dvou letech v armádě. Dny, kdy jste dali pušku do místnosti, jsou u konce. Zbraň zůstává zbraní a soukromá osoba ji prostě nepotřebuje. Mám také desetiměsíční dceru. "

Michael M. Olsansky, vojenský historik: „Ve skutečnosti, během druhé světové války, byl vojenský důvod držet zbraň doma. Německý Wehrmacht neotevřel své kampaně oficiálními prohlášeními o válce, které by umožnily dobře organizovanou proti-mobilizaci. Totéž platí pro scénáře strategického útoku Varšavské smlouvy ve studené válce. V tomto smyslu dával domovský sklad smysl.

Angelo Rutz, 65, sběratel zbraní a obchodník se zbraněmi: „V minulosti byl každý Švýcar hrdý na to, že v místnosti visí karabina. Dnes je každý velmi nestabilní. Říká se, že jsi znepokojený, když si myslíš, že je to hezké. "

V roce 2011 se iniciativa "ochrana zbraní" snažila zakázat domácí skladování vojenských zbraní. Byla odmítnuta 56 procenty hlasů. Střelci se bránili.

Muriel Züger, 21, člen švýcarského puškového národního týmu:„Pro mě není moje puška zbraň, ale sportovní zařízení. Moderní sportovní puška nemá moc co do činění se zbraní - dokonce ani vizuálně. Nestřelím jen, dělám soutěžní sporty. Chci se zúčastnit olympijských her 2024. Kromě mých studií na PH, trénuji asi 20 hodin týdně.

Inga Wyss *, 60 let, byla ohrožena svým manželem se zbraní:„Nemám nic proti střelcům, nic proti lidem, kteří střílí jako sport. Ale zbraně mohou být uloženy v arzenálu nebo v klubovně. Nikdo by neměl mít doma zbraň.

(Obrázek: Christoph Ruckstuhl / NZZ)

Pro Sonja K., 20letou ženu, která ve skutečnosti znamená něco jiného, je zbraň sportovním vybavením. Na podzim střílí každý víkend v soutěži.Ale zbraň je pro ni víc. Obrázek účtu Sonja Instagramu jí ukazuje v bílém tílku, sotva pokrývající její břicho. V ruce má kalašnikov. 700 Líbilo se na Instagramu. Gaebu.exe píše: "Jistě velmi nepřesné, ale cool." Sonja odpověď: "Velmi verschiendli. Dvojice Chlöpf se podobala. »

Sonja K. *, 20, Schützin a Instagrammerin: «Nacházím obrázky se zbraněmi skvěle. A uniformy. Vždy jsem si vzala spoustu obrázků. Blízcí přátelé zjistili, že to dráždí. Ale nechápali, proč jsem začal střílet. Mám více přátel, kteří tomu nerozumí než ostatní. Mnoho mužů a žen v reakci na mé fotografie na Instagramu píše: <Budeme střílet společně?> Nebo <Jaká je vaše oblíbená zbraň?> »

Sonja je něco, co má na instagramu 5200 následovníků. Nová zbraňová země Švýcarsko se prezentuje na sociálních médiích.

Kanál youtube uživatele SwissGunGuy: U stolu sedí mladý muž, 31 let s rozcuchanými vlasy. Na předloktí má vytetovanou útočnou pušku, v pozadí je křídlové křeslo. V ruce drží útočnou pušku HK416, zbraň speciálních sil americké armády. SwissGunGuy je vlastně Andrea Frauchiger a pracuje jako konzultant. Ve videu vypráví, jak zbraň získal a jak dlouho musel čekat na jednotlivé části. Zní to, jako by mluvil o Lego sadě.

Andrea Frauchiger, 31, Waffen-Youtuber: „Ve věku 20 let jsem si koupil první útočnou pušku. Dnes mám asi 14. HK416 je moje dítě. Obchodník se zbraněmi ho sestavil pro mě. Jednotlivé díly musel objednávat v zahraničí. To stálo 4000 až 5000 franků a trvalo několik měsíců. Znám lidi, kteří čekali několik let na jejich kompletní zbraň.

(Obrázek: Christoph Ruckstuhl / NZZ)

Frauchiger také posílá obrázky svých zbraní na Instagram, mnoho z nich.A někteří také sdílejí jiné fotografie: jak se střílí s puškou za kryty, jak tam střílí. Připomíná speciální jednotky nebo akční filmy. Často osoby na fotografiích nosí maskovací šaty. Taktické fotografování je název tohoto typu fotografování.

Renato Demarmels, 28, obchodník se zbraněmi a taktický střelec: „Chápu, že jste skeptický vůči taktickému střílení. Vypadá to jako válečné hry. Ale to tak není. Spíš jako soutěž proti sobě, nikdo se nevrátí. Vždycky střílím se stejnými lidmi: právníky, mechaniky, jeden má nějaké nemovitosti. Dohodneme se přes Doodle, obvykle v sobotu nebo v neděli. Pro mnoho je to životní styl, pravděpodobně každý, kdo střílí takticky, má také vojenský vrtulník. Ale já mám na sobě nejvíc maskovací klobouk a nikdy bych s ním neběhl s vojenskými kalhotami ve veřejném prostoru. Nechci vypadat jako Rambo. Nemám ani iluze, že můžu udělat něco, co policajti mohou udělat. To nemá ve skutečném světě žádný užitek. “\ T

Franz W. *, 55, provozovatel střelného sklepa : «Kdo nosí převlek, nepřišel ke mně do sklepa. Nejhorší jsou ty v bojových botách, které chtějí praktikovat povstání. Nebo ty, kteří visí obrázky svých nadřízených na pušce. To existuje. Ale to nemá nic společného s natáčení sportů. Sportovní střelba znamená střílet s přesností a rychlostí.

Andrea Frauchiger, Waffen-Youtuber: „Ve scéně taktické střelce jsou trendy. Každý rok vyjde nový maskovací vzor a existují lidé, kteří vždy kupují ten poslední. Nebo pouzdro a ramenní popruh. Tito lidé, které okamžitě poznáš, to jsou produkty Gucci. Vždycky to musí ukázat na Instagramu.

Na mnoha z těchto Instagram obrázků jsou tváře pixelated.

Renato Demarmels, obchodník se zbraněmi a taktický střelec:„Jsme opatrní. Nechceme, aby byla fotografie na sociálních médiích zneužita nebo nepochopena. Znám lidi, kteří nemají rádi zbraně na Facebooku, protože se bojí, že to šéf uvidí. Cítíte represi. Jeden se obává, že se pak musí vysvětlit.

(Obrázek: Christoph Ruckstuhl / NZZ)

Švýcarský NRA ve svém manifestu píše: "Švýcarská NRA tvoří pult veřejnosti!" Webové stránky již nejsou online, ale stále existuje stránka na Facebooku. Téměř 2000 lidí se to líbí Roberto Piccinno mluví za švýcarské NRA, říká, že je to volná parta lidí, kteří se báli.

Roberto Piccinno, 42, švýcarský NRA: „Byl jsem také napaden v Basileji. Na krku jsem měl nůž. Neměla jsem se mnou zbraň. Ale nevím, jestli jsem je skutečně použil. Až do roku 1999 jsem každý den legálně nosil nabitou pistoli díky tzv. Bezdůvodnému zbrojnímu certifikátu. Když jsem byl zakázán, byl jsem zmatený, neměl jsem nic na vině a nebyl jsem špatný. Stát mi dal příležitost chránit sebe a své blízké.

Od roku 1999, osoby ve Švýcarsku umožňuje ložisko zbraní ve veřejném prostoru pouze v několika výjimečných případech.

Stefan Metzeler, 56, libertariánský blogger: „Nikdy jsem nebyl ohrožen, ale vím, že lidé se necítí tak bezpečně, jak byli zvyklí. Tvrdím, že dříve, před rokem 1999, bylo Švýcarsko bezpečnější.

Roberto Piccinno, švýcarský NRA: „Ne každý by měl mít vlastní zbraň. Ale bezúhonní majitelé zbraní, kteří úspěšně dokončili kursy sebeobrany, by měli mít možnost nosit zbraň na veřejnosti. Bez nutnosti prokázat, že stát potřebuje nosit zbraně.

Stefan Metzeler, libertariánský blogger: "Občas jsem měl na sobě berettu, otevřenou v pouzdře, abych svým spoluobčanům připomněl, že to bylo legální, řekněme kantonu Vaud."

Roberto Piccinno, švýcarský NRA: «Více zbraní znamená větší bezpečnost. Tak to je.

Patrick Rölli, kriminální policie Lucerne: „Další zbraně jistě nevedou k větší bezpečnosti. Nikdy. "

Patrick Haemmerle, psychiatr a specialista na prevenci sebevražd:„Myšlenka, že každý občan je také vojákem, odpovídá historické realitě, ale nyní je jen mocným mýtem. Po dlouhou dobu patřila k Helvetské mužnosti.

Kolik střelců jsou ženy, nevíte. Lovci však mají počet: 701 lovců čelí téměř 30 000 lovcům.

Angelo Rutz, Sběratel zbraní : "Muži, kteří sbírají zbraně, jsou z 99 procent vyzkoušeni muži." Stojící s oběma nohama v životě, mají obchod. Právníci, lékaři, soudci přijdou do mého obchodu.

Ines Kessler, Gunsmith: "Ženy jsou méně otevřené svému nadšení pro zbraně." V neposlední řadě kvůli své práci: Pokud člověk pracuje v ošetřovatelské profesi nebo jako učitel, obává se, že na tom, že mluví o natáčení, to nevadí.

Sonja, střelec a Instagrammerin: «Moje oblíbená zbraň? Hlavní věc je, že se dusí a má zpětný ráz. To musí být.

Sonja si vzpomíná na první výstřel dobře. Když si lehla, upnula zadek k rameni. Pak, jak se zranění odrazilo. Rameno bylo úplně modré. Teď se musí smát. Na Instagramu představuje černou útočnou pušku. Nemáš rád zelenou, kterou máš v armádě.

Angelo Rutz, sběratel zbraní: „Jsou tam krásné a méně krásné zbraně. Kalašnikov není krásný. Jsou miliony z nich. Je to také kopie útočné pušky 44. Německá pistole z 30. let minulého století je něco pěkného.

Renato Demarmels, obchodník se zbraněmi a taktický střelec:„Dnes jsou zbraně navrženy tak, aby byly elegantní, takže potěší každého. Moje oblíbená zbraň je veteránem. Opravdu pěkný jsem našel Browning M2, podlahový model s těžkým sudem na stativu. Pokud se otočí k horizontu, vypadá to velmi cool.

Drazen R. *, 58, vejde do ložnice do černého, protáhlého trezoru, který je asi tak vysoký jako on sám a R. si vezme svou oblíbenou zbraň. Švýcarský Hämmerli, malý kalibr, z něhož vyzařuje. Drazen R. je sportovní střelec a Chorvat. Do roku 2014 byli Chorvati a občané ostatních bývalých konfliktních oblastí ve Švýcarsku zakázáni. Srbové, Albánci, Srílanci, Kosovci, Makedonci, Turci, Alžírci a lidé z Bosny a Hercegoviny nesmějí nosit žádné zbraně.

Drazen R. *, 58, sportovní střelec: «My lidé z Balkánu jsou už emocionální. Když Chorvatsko pocházelo z bývalé Jugoslávie, požádala jsem o chorvatské pasy v Bernu pro sebe, svou ženu a tři děti a poslala do našich jugoslávských pasů. Ale pro mě se vrátil jen chorvatský pas. Máme spoustu telefonátů, cestovali jsme do Záhřebu navíc - marně. Hněv mě chytil. Zavolal jsem chorvatský konzulát v Bernu a řekl: Pokud nám nepomůžeš, přijdu a vyskočím. A myslel jsem to vážně. Nejsem hrdý na tento výbuch, ale cítil jsem se tak bezmocně a zbraň se zdála být jediným způsobem, jak získat respekt. Později jsem potopil tuto pistoli do řeky.

Výňatek z brožury "Schweizerisches Waffenrecht" Federální policie: Obecné požadavky na pořízení zbraní: Osoba musí mít nejméně 18 let;nejsou pod rozsáhlou pomocí nebo zastoupeny osobou s preventivními pravomocemi; nesmí dávat důvod předpokládat, že se zbraní nebo třetí stranou ohrožuje; nesmí být zapisován do rejstříku trestů za násilné nebo vražedné činy nebo za opakované trestné činy nebo spáchané trestné činy.

Kenan Alkan-Mewes, 50, psycholog pro právní psychologii:"Velmi málo lidí, kteří jsou neschopní vlastnit zbraně, je duševně narušeno - to je stejné jako u vězňů: většina z nich není." Specializuji se na odborné znalosti v oblasti zbraní. Pokud má kantonální úřad pro zbraně nějaké pochybnosti o tom, zda někdo zvládne zbraně, budu kontaktován. Vytvoření takového názoru je složitý vědecký proces, který musíte naučit a být pečlivý. Také jsem viděl recenze takzvaných recenzentů na čtyřech řádcích a další, které v žádném případě nesplňovaly požadované standardy. Na základě těchto zpráv se mohou zbraňové úřady například rozhodnout, zda si někdo může ponechat zbraň. Zbraně jsou nebezpečné. Předtím, než předložím svou (kladnou) zprávu, se na ni podívám podrobněji a položím si otázku: Co když ten člověk střílí divoce do dvou měsíců? Mohl jsem to vědět?

(Obrázek: Christoph Ruckstuhl / NZZ)

Ve Švýcarsku nejsou zbraně zneužívány pouze pro vraždy, loupeže a sebevraždy. Dokonce příběhy jako ty Maria C. * jsou součástí švýcarského Waffenlandu.

Maria C., 48, byla ohrožena zbraní: „Můj bývalý partner, otec mé nejmladší dcery, byl policista a dokonalý muž na papíře. Když jsem zjistil, že je bisexuální, chtěl jsem se rozdělit. Ale bál se, že jeho tajemství bude nyní známo. Zamkl mě, porazil mě a vyhrožoval, že vezmu mé děti pryč. Nikdo mi nevěří, konec konců je policista. Jestli uteknu, pronásleduje mi kulku hlavou. Jeden večer je mimo akci. Porazil mě, odtáhl mě dolů do sklepa. Pak mě strčil na zem, vytáhl ze šuplíku svou soukromou pistoli a podržel ji za hlavu za pravým uchem. Zírala jsem na podlahu a přemýšlela: Teď je konec. Stále křičel, ale pak držel pistoli u spánků. Možná by to bylo lepší Pokud se zastřelí, zařval. Útěku trvalo další rok. Vždycky jsem se bál této zbraně doma.

Zbraň můžete volat jako sportovní vybavení, ale zbývá zbraň, říká střelec. Později své prohlášení stáhne.

Anna Berger, střelec: "Zbraň je jako pes - záleží na majiteli a manipulaci."

Drazen R., Střelec: „Střelba má nějakou meditaci. Samozřejmě nemohu přemýšlet o ničem po dobu 30 minut, nejsem jogín. Ale tři sekundy jsou postačující, když tlačí.

Ines Kessler, Gunsmith: "Se zbraněmi je to jako s motocykly: Kdo s tím nemá žádný vztah, prostě nahlas a nebezpečně najde."

Maria C., oběť násilí ze střelných zbraní: „Zakazoval bych komukoli mít doma zbraň. Takže partner má nad vámi jinou moc. Jestli je to jen pěst, možná můžeš bojovat. Ale zbraň, puška, která vás omdlí. "

Švýcarsko je zbraňová země. Mnoho lidí v této zemi má vztah ke zbraním, dobrému nebo špatnému. Nebo něco mezi tím.