Osh

Stanislav, pracovník vědeckého ústavu:

Prostě jsem podlehl všeobecné panice. V zásadě nejsem příliš pozitivní k tomu, co se v posledních letech v Rusku děje, ale nyní [úřady] překročily hranici a já mám morální právo všeho nechat a začít přemýšlet o emigraci. Globálně jsem přemýšlel o tom, co čeká náš průmysl a mě osobně, i když zpočátku nebylo v plánu zemi hned opustit.

Začali jsme zvažovat různé možnosti, co se dá dělat, jaké pozice lze zaujmout. Navíc mám malý tým a jako jeho vedoucí jsem chtěl zajistit, aby i zaměstnanci měli možnost se pohybovat, pokud chtějí. A aby pro toho, kdo nechce, nebylo zmizení laboratoře zdrcující ranou. Ale [ohledně zaměstnanců], abych byl upřímný, pořád nemám jasný plán.

Panické nálady minulý týden dospěly k bodu, že nyní bude hranice uzavřena a bude vyhlášeno stanné právo. Pravděpodobnost se zdá malá, ale na druhou stranu pravděpodobnost [zakázané analogie slova „zvláštní operace“] se také zdála malá. Byl jsem si téměř jistý, že se nic nestane. Budou se navzájem strašit, vyměňovat si sankce-protisankce a rozcházet se, když dosáhli některých svých cílů. Pak se ale tato situace vyvinula jako lavina a v určité chvíli jsem prostě zpanikařil a rozhodl se, že mé plány na březnové prázdniny by se měly změnit a jet si odpočinout do Kyrgyzstánu.

Mé přítelkyni došel pas, čehož jsme si kvůli pandemii prostě nevšimli, takže byly dvě možnosti: Arménie a Kyrgyzstán. Ale

Z nějakého důvodu doufám, že se nenaplní apokalyptický scénář a situace se dostane do nějaké rovnováhy, i když bude špatná, a pak budu moci přijet do Ruska, abych se zbavil závazků, které musím na maximum, protože nemůžu jen tak opustit studenty a postgraduální studenty a pak odejít. Mezitím bylo v plánu podívat se na to, co se děje zvenčí, cítit se trochu klidněji.

Strávil jsem poměrně hodně času v zahraničí, byl jsem postdoktorandem ( postdoc je krokem v kariéře akademického výzkumníka v řadě západních zemí. - Ed.) v zahraničí, načež se v zásadě vědomě vrátil do Ruska. Stalo se to přibližně v době [událostí v] Bolotce. Pak už samozřejmě byly zvony, ale byla tam i inspirace, vypadalo to, že i když protest sám o sobě nic nedá, úřady zpětnou vazbu přijaly a nyní v tichosti začínají, když ne liberalizace, tak alespoň normalizace situace . Co je důležité - pak došlo k hospodářskému vzestupu a věda se znatelně rozvinula! Po tom, co se stalo v 90. letech a na počátku 21. století, se ve vědě objevily peníze a vyhlídky. Například Skolkovo se objevilo přibližně ve stejnou dobu. Zdálo se mi, že v Rusku je zajímavé, že existují nelineární příležitosti, protože na Západě je víceméně lineární trajektorie a je jasné, co a jak se tam bude muset udělat. A podařilo se nám s kolegy vytvořit cool příběh – laboratoř, která funguje na světové úrovni.

V poslední době se ale věci velmi ztěžují. V Rusku je objektivně velmi obtížné zapojit se do vědy a techniky, nakupovat zahraniční vybavení. Nyní zahraniční kolegové dali velmi jasně najevo, že v blízké budoucnosti nedojde k žádné interakci s Ruskem a existuje pocit, že takové věci se zavádějí velmi rychle a budou se na velmi dlouhou dobu rušit. To už je psychologický moment. Jen se opravdu bojíme a ve vědecké komunitě v západní Evropě, jak se zdá, jen panika. V Německu se na úrovni téměř ministerstev přijímají vyhlášky, že všechny společné projekty s ruskými vědci už neexistují.

[Počet trestních případů za vlastizradu proti vědcům] mnohonásobně vzrostl a to je také budíček, ale zatím to nedorazilo do každé rodiny, i když teď to bude asi ještě tvrdší. Jen mě ale rozčiluje, že třeba musím hlásit schůzky s cizinci. Nepracuji v uzavřené instituci, ale ministerstvo školství a vědy se domnívá, že každý kontakt s cizinci by měl být dokumentován. Ve Skolkovu mám kolegu ze zahraničí a teoreticky bych měl po každém setkání podat zprávu o tom, co jsem s ním probíral. Zároveň bojujeme za mezinárodní spolupráci a naše KPI jsou publikace v mezinárodních časopisech. Ukazuje se schizofrenní situace.

Šel jsem na Bolotnaja náměstí a taky mě štve, že na facebook nebude možné napsat, co si myslíte. A to, že jsem tam toho moc nenapsal, neznamená, že bych takovou příležitost nechtěl mít. Jedna věc je nevyužít příležitosti, druhá věc je nemít ji. Podepsal jsem dopis vědců proti ["zvláštní operaci"] a zdá se, že je to také administrativní. To mě ale moc neděsí, nemyslím si, že začnou represe proti všem šesti tisícům signatářů ze všech univerzit a ústavů. To bude úplné šílenství! Pokud se [vědci] bojí do té míry, že se začnou rozprchnout jako švábi, tak kdo v Rusku něco udělá?

A je tak zřejmé, že nyní se technologie zcela zastaví. Nechápu, jak tohle nemůžeš pochopit. Vedení samozřejmě doufá, že naopak bude nějaký impuls k substituci dovozu, ale musí také lidi nějak inspirovat.

Očekává se, že nyní budeme dělat to, co jsme si vždy kupovali předtím. To je jistě užitečné, ale teď bude muset Rusko udělat jen to. Nyní zde nebude žádné dovážené zařízení a

Místo vědy budeme nejprve vyrábět tato zařízení 10 let a tento závod nikdy nevyhrajeme. Takže se nám nepodaří dojít k nějaké technologické rovnosti. Nyní každý bude vědět, že naše továrny na polovodiče nejsou schopny vyrábět žádné moderní čipy.

A opravdu nechápu, k čemu je dobré, když nahradíme Západ Čínou. Pak se staneme zástupcem Číny. Budeme pro něj hrát stejnou roli, jakou pro nás hrály „DPR“ a „LPR“ v ukrajinském konfliktu. Byli to omrzlí chlápci se zbraněmi a my budeme omrzlí chlápci s hlavicemi pro Čínu.

Myslím si, že Rusové v zahraničí teď nebudou vítáni, nějakou dobu tu bude alergie na slovo „Rus“, protože i na druhé straně je nějaká hysterie. Tomu bych se upřímně rád vyhnul, ale lidé jsou všude stejní. Například při recenzování našich vědeckých článků budou lidé čistě podvědomě hodnotit níže, nebo se dokonce oficiálně rozhodnou naši práci hacknout.

Myslím, že rozhodnutí opustit Visa a Mastercard nebylo plně reflektováno. Pravděpodobně nikdo v této situaci nepřemýšlel o zájmech Rusů, kteří jsou v zahraničí, a pokud ano, považovali to za nepodstatné [vedlejší škody]. Bylo přijato rozhodnutí o uvalení dusivých sankcí a u mnoha společností to není na žádost vlády, je to již samy [dobrovolně]. Stejně jako u BLM byl klacek trochu přehnaný, protože se vyskytly zcela absurdní případy, kdy do návrhu výzkumu [návrhu výzkumu], dokonce i v astrofyzice, bylo požadováno zahrnout klauzuli o diverzitě [diverzitě] a rovnosti [rovnosti].

Téměř všichni, se kterými aktivně komunikuji, uvažují o odchodu. Zatímco lidé přemýšlejí, co s nemovitostmi a prací. A vůbec, ti, co teď vystudují vysokou školu, se dívají hlavně na Západ a přeměna studentů na postgraduální studenty je u nás velmi nízká.

Jednoduše už nechci pomáhat budovat stát, kterým se nyní Rusko stalo. V podstatě pracuji pro vládu. Mohu se ospravedlnit tím, že jsme mimo politiku a zabýváme se vědou, ale není to tak úplně pravda. Pracujeme ve státní instituci, dostáváme státní dotace z různých zdrojů financování, včetně těch řekněme téměř vojenských. A psychicky to není moc příjemné.

Alexey, IT specialista, a Sofia, žena v domácnosti:

Sofie. Nechtěli jsme odejít, alespoň ne tak rychle. Ale uvědomil jsem si, že musím odejít, když jsem odešel z domu a viděl jsem, že je namalovaný symboly „Z“. Uvědomil jsem si, že skuteční lidé skutečně podporují to, co se děje. Byl jsem ohromen, když jsem slyšel, co si lidé říkají na ulicích. Cítil jsem se nesvůj a uvědomil jsem si, že s těmito lidmi nechci zůstat. Když jsme se rozhodli, ještě ten den jsme odletěli.

Alexey. Firma nabídla přestěhování a my jsme nabídky využili. Zůstalo mnoho kolegů – rodiny, děti, školy, rodiče, prarodiče, na které je potřeba se pohlídat. Hodně IT lidí odešlo, protože firmy mají často kanceláře v Evropě nebo Americe a více příležitostí k přepravě zaměstnanců.

Myslím, že [odešli] ne navždy, ale na dlouhou dobu, než se situace nějak stabilizuje. Doma zůstali příbuzní, přátelé, majetek, majetek, kočka. Zatím tu budeme dočasně, ale firma řeší problémy, hledá možnosti.

Skutečnost, že na Facebooku nemůžete napsat řadu slov, je samozřejmě nepříjemná, ale důležitějším důvodem je, že IT byznys v Rusku se nejprve pokusí regulovat, pak pomalu podmanit a nakonec uzavřít. Evropský a americký trh pro Rusko se bude postupně uzavírat jak zvenčí, tak zevnitř. A pokud se dají nějak vydržet vnější sankce, a až se situace stabilizuje, s největší pravděpodobností dojde k jejich zrušení, pak je situace zevnitř složitější. Pokud se stát rozhodl IT pokořit, tak je to konečná. Proto

Sofie. Rozhodli jsme se odejít, když byla zavřena svobodná média.

Alexey. Když Silver Rain řekli, že ruší všechny programy a bude tam jen hudba, byl to jeden z motivů. Teď je těžké nebýt zpolitizovaným člověkem, protože je těžké před tím, co se děje, zavírat oči a přijít s nějakým vysvětlením. To vše je ale přirozeným výsledkem procesu, který probíhá v posledních dvou desetiletích. Dříve byla ještě nějaká naděje, že se prezident a mocenská politika změní, ale teď už žádná naděje není.

Jelikož se teď s Rusy nikde nepočítá, jediná možnost je zapomenout na svou národnost a jít jako specialista. Pro Rusy je to teď těžké, protože nálady světového společenství jsou pochopitelné a je těžké najít protiargumenty. Pořád ale bude muset někdo hájit čest Rusů před emigranty, specialisty a inteligencí.

Ivan, zaměstnanec v IT:

Pragmaticky a střízlivě se na situaci dívám následovně: existuje určitý soubor rizik - krátkodobých i dlouhodobých -, která lze v zemi realizovat a každý si určuje nějakou kritickou míru těchto rizik sám. Pro některé to byl začátek [zakázané slovo] a lidé se zbraněmi na ulicích, zatímco jiní odešli, když byly rozehnány první shromáždění na ulici Bolotnaja.

Mimochodem, s přáteli jsme jeli do Bolotnaje. Pro nás, fyziky a matematiku, známý obrázek s „Čurovským rozdělením“ vypadal mírně řečeno ne gaussovským rozdělením, jako ve všech zemích, kde volby „nekuřáka“ ( výraz odkazuje na řadu memů o životě kuřáka a nekuřáka) . Všechno bylo zřejmé a samozřejmě jsme šli na rally. Tehdy tam nebyla žádná rodina a rizika byla na prvním srazu nepochopitelná. Pak nadšení nějak opadlo - tato politika státu ve smyslu zastrašování se ukázala jako účinná. Můžu se nazvat pasivním opozičníkem, ale něco jsem přeložil Navalnému.

Pravděpodobně jsem přešel k akcím aktivního odchodu, když jsem dostal zprávu od přátel, kteří rozumí informacím a mají spoustu spojení, že mohou zakázat odchod mužům do 60 let a o stanném právu. Navíc byl navržen návrh zákona, který kriminalizuje šíření padělků, a pak byl překročen můj práh. Bylo pět hodin večer a už při posledním pracovním zoomu, kde jsem byl pasivně přítomen, jsem se vyšplhal podívat na lístky. V 11 se mi na třetí pokus podařilo zarezervovat letenku do Oshe příštího rána.

Dokážu žít s falešným zákonem, ale ve skutečnosti se neslučuje s mými morálními hodnotami. Jsem dospělý a rozhoduji se vědomě. Tuto moc jsem si nevybral, ale každý národ má vládce, jakého si zaslouží. Mám syna a ten si nic nevybral a zemi, ve které se má narodit, tedy také místo něj,

Nebo, vzpomínám si, byl případ po Bolotnaji: muž, který neměl nic společného s shromážděními, odešel z baru a byl svázán. Pokud by byl můj syn svázaný, pak bych se, mírně řečeno, velmi naštval, cítil bych se provinile za to, že se to děje. Vycházím tedy z toho, že je potřeba dát synovi možnost žít v nějaké normální bezpečné zemi a pokud se bude chtít vrátit, může vždy - ruský pas mu nikdo nesebral.

Pro mě byla i v tomto kontextu katalyzátorem zpráva o lekci třetího března, a to mě spouští. Šíření propagandy na dospělé je v pořádku. Ale říkat dětem ve škole o „speciální operaci“ už je mimo.

Vzhledem k tomu, že to není poprvé, co opouštím Rusko, už dávno jsem si vytvořil určitý názor. Obecně jsem kosmopolita a sdílím pojmy „občanství“, „země“, „stát“. To je možná moje profesní deformace, ale země je pro mě určitý produkt, soubor služeb, které dostáváte výměnou za daně. Jaký má smysl platit za služby, které jsou pro vás špatné nebo vám nevyhovují? Každá osoba má právo změnit zemi pobytu jako druh služby, kterou dostává pro sebe a svou rodinu. Můžete být Rusem, když žijete v Rusku, a můžete být Rusem, když žijete v Austrálii.

Zdá se mi, že každý v zahraničí chápe, že ruský lid je jedna věc, ale to, co dělá vláda, je věc druhá. Neexistuje žádná rusofobie. Když jsem rok žil ve dvou zemích EU, nikdy jsem se nesetkal s žádnými protiruskými náladami, i když tehdy [již] existoval „krymský příběh“. Mohu uvést příklad: v jedné ze zemí EU jsem bydlel na vesnici a sousedé mi při setkání řekli: „[Pokud] potřebujete pomoc, kontaktujte mě prosím s jakýmikoli otázkami.“ A když přišli moji známí na letiště, byl tam nějaký hurikán, železnice byla pokrytá listím, vlaky byly zrušeny. Abych ujel 150 kilometrů, požádal jsem sousedy o auto a oni mi předali klíče. Představuji si situaci, kdy za mnou v Moskvě přijde Tádžik a říká: „Potřebuji zajet tady na nádraží pro své kamarády, můžu si vzít trakař? Nemyslím si, že bych mu dal klíče.

Odchod západních firem z našeho trhu a vlastně téměř všechna rozhodnutí související se sankcemi (snad kromě těch proti Putinovu okolí) ovlivňují lidi. Karty [Visa a Mastercard] - v největší míře a zdá se mi, že to bylo již provedeno záměrně. Když opatření, která zasáhla Putinův doprovod, skončila a nefungovala, začnou se přistupovat k opatřením, která ovlivňují [obyčejné] lidi. Není jasné, jak dlouho [zahraniční platební systémy opustily ruský trh], stále můžete otevřít kartu v jiné zemi. Ano, a tento problém je aktuální, dokud pobíráte plat v Rusku a pokud plánujete někam odjet na delší dobu, tak se pravděpodobně jedná spíše o dočasný problém.

Jestli se situace za měsíc deeskaluje, tak uvidíme. Ale jsem připraven na to, že se možná nevrátím. Jsou příbuzní, díky bohu, kterých se lze zeptat, jestli nemají úplně zakázáno opustit zemi, přivézt si nějaké věci, ale já jsem morálně pravděpodobně přijal potenciální oddělení od hmotného světa, které bylo stvořeno [v Rusku]. Přesto to není to nejdůležitější v životě.

Existuje plán – najít nějakou zemi s více či méně slušnou životní úrovní. A buď pokračovat v práci na dálku, nebo si ještě najít práci v zahraničí, se kterou by také neměly být problémy, protože profese je žádaná a s angličtinou problémy nejsou. Na životopis už byla odezva a nikdo nenapsal: "Ach, bože, ne, ty jsi z Ruska!"

Igor, nezávislý pracovník v oboru IT, a Angelina, programátorka:

Igore. Nejprve jsme měli v plánu odjet do Gruzie po zemi. Obecně jsem hrozný aerofob. V tomto životě bych byl připraven sednout do letadla, jen abych odletěl do zahraničí na léčbu rakoviny. Ale to, co se stalo, z hlediska míry donucení, se ukázalo jako srovnatelné. Proto, když se ukázalo, že Upper Lars Pass [silnice spojující Vladikavkaz a Tbilisi] je uzavřená a každý den se počítá, koupili jsme lístky do Oshe, nejlevnější dostupné.

Slyšel jsem o výsleších našich pohraničníků na letištích, připravených na to, odstranění všeho nepotřebného z telefonu, ale žádné otázky nebyly položeny, kromě účelu cesty.

Měl jsem dvě obavy. Nejprve vidím, jak postupuje „zvláštní operace“ na Ukrajině. Proto se jen obávám, že by mohli vyhlásit mobilizaci.

A za druhé, jako freelancer pracuji pro zahraniční zaměstnavatele a teď prostě nechápu, jak můžu dostat výplatu, kromě účtu v zahraniční bance. Myslím, že i nyní v Kyrgyzstánu získat kartu poprvé, protože Paypal je uzavřen, Payoneer je uzavřen, Visa a Mastercard jsou již uzavřeny.

Angelina. Obecně panovaly obavy, že v příštích týdnech či měsících, pokud se ekonomická situace úplně zhorší, může ve městech začít rabování. A chtěl jsem vidět zvenčí, jak se budou události vyvíjet, místo toho, abych byl vystaven rizikům s uzavřením hranic.

Igore. Přesto - pokud sedíte v Rusku, musíte sedět tišeji než voda a níže než tráva. Protože pro ruskou vládu nedává smysl udržovat zdání a hrát si na demokracii, dokonce ani vytvářet její zdání. Proto si myslím, že teď se utáhnou šrouby, všechny sociální sítě budou hodně tvrdé, a i kdyby zapomněli smazat nějaký příspěvek nebo tweet, bezpečnostní složky začnou na náš účet vydělávat hvězdičky za nárameníky.

Angelina. Jednou jsem byl na shromáždění, podíval jsem se, co tam je, a pokud jde o náladu - je to veselejší a zároveň vážnější než předchozí shromáždění, které jsem absolvoval, pro Navalného. Lidí je přitom stále docela dost. Lidé jsou připraveni na maximálně velmi pokojný protest a v průzkumech veřejného mínění [bloger a politik] Maxim Katz řekl, že většina občanů „zvláštní operaci“ podporuje, a to je docela smutné.

Z tváří, z nálady lidí jsem pak nabyl pocit, že ta čísla, která se pak dávají – 70 % podpory úřadům – jsou relativně realistická. Naděje na nějaké vnitřní změny jsou pryč.

Igore. Přijel jsem do Vladikavkazu a tam jsou i taxikáři nastaveni tak, že Putin udělal všechno správně a kdybychom teď nezaútočili, byli bychom napadeni. Pokud máte ve velkých městech pocit, že je tu hodně lidí s názory jako vy, tak v deprimovanějších regionech chápete, že lidí, kteří tohle všechno podporují, je opravdu velké množství.

Jsem politicky pasivní, ale raději nazývám věci pravými jmény. Snažím se dodržovat jakýsi neutrální postoj a zacházet s ukrajinskou propagandou o nic lépe než s naší. Ale i můj nejvyrovnanější postoj se stále ukazuje jako jasně protiruský z pohledu Ruska. A můžete snadno sbírat materiál na článek.

Angelina. Většina mých přátel odešla za dva týdny, počínaje 22. únorem, a dokonce i přátelé s nacionalistickými a imperialistickými názory vytvořili chat o přesunu a všichni hromadně prchají. Rozhodli jsme se, že je lepší podporovat impérium prostřednictvím internetu. Dostal jsem se do lehkého šoku.

Igore. Zůstali mi tři blízcí přátelé v Moskvě, kteří se také chystají odejít, a jeden čeká, až ho Nvidia vyřadí jako staršího inženýra. Všichni ostatní, i nenávidění známí, odešli.

[Tolik lidí z IT odchází], protože mají jen trochu víc peněz. Kdyby Rusko platilo svým krajanům pětkrát méně než třeba Evropa, tak by to tam prostě vyhodili. Navíc mnoho IT specialistů pracuje pro zahraniční zaměstnavatele a vyvstala vážná obava: jak dostanou peníze? Pokud mluvíme o nějakém osobním použití Twitteru, Facebooku, VPN můžete vždy natáhnout, ale pokud jste oficiální společnost, která potřebuje oficiální služby od Oracle, od SAP, pak jste nuceni pracovat „v bílém“ a oni vám zakázal přístup a odpojil se. Vzniká zajímavý konflikt: jak pracovat, když nelze jít „do černého“, ale není možnost „do bílého“?

Angelina. Nyní možná dojde k velkému znárodnění IT segmentu z hlediska vývoje nových produktů. Pokusy, které jsme viděli na trhu v podobě tuzemského vyhledávače, přitom nejsou příliš inspirativní a lidé na tom všem pravděpodobně nebudou chtít pracovat za mnohem nižší plat než dříve.

Igore. Mám silný pocit, že nyní dojde k nárůstu rusofobie po celém světě: děje se tak v Evropě, v Americe a v dalších zemích. A to podle mě souvisí s tím, že v zásadě se na Západě poměrně silně rozvinula kultura zrušení krátce před událostmi na Ukrajině a velmi rádi prohlašují nějakou skupinu lidí za nežádoucí. A nyní samozřejmě ti, kteří za sebe převzali kolektivní odpovědnost jako rámec [rámec], do tohoto seznamu zahrnou i Rusy. Ale na druhou stranu zde musíme pochopit, že na Západě jsou lidé, kteří bojují proti zrušení kultury, tedy racionalisté. Četl jsem Paula Grahama, Eliezer Yudkowsky - jsou kategoricky proti samotné myšlence kolektivní odpovědnosti a často věnují pozornost skutečnosti, že například akce, jejichž cílem je ztížit život obyčejným Rusům cestování do zahraničí, ve skutečnosti jednoduše dávají Putinovi více daní a nedělají nic, aby pomohli vyřešit krizi na Ukrajině , ale spíše dokonce zasahovat .

Angelina. Je škoda, že Ukrajinci říkají: chcete-li dobře žít, choďte na shromáždění. Aby došlo k nějakým změnám, musí většina obyvatel země odejít. [Ukazuje se] a nemůžete nic dělat, a pokud odejdete, lidé se na vás dívají úkosem.

Igore. Bolí mě také postoj některých řečníků, kteří se ptají: "Proč jste tolerovali [režim]?" Zde se nabízí otázka: Vy sám jste komunikoval s Putinem [myšleno vůdci jiných států], od kterého se donedávna považovalo za zcela normální nakupovat ropu a plyn? A pro nás, pro Rusy, bylo [rozhodnutí zahájit "zvláštní operaci"] stejným překvapením jako pro Západ.

Obecně jsem jako člověk liberálních názorů vždy podporoval ne Putina, ale Navalného, ​​ale nejsem ani velkým fanouškem naší opozice, protože prostě nechápe, že se věnuje zbytečným aktivitám. Boj zevnitř je nyní zbytečný, protože většina populace bohužel není na naší straně. Pravda, čekal jsem, že v určité chvíli se Putin prostě stane pro ruskou elitu příliš toxickým, ale teď vidím, že už všechno ztratili, ale nedá se s tím nic dělat.

Angelina. Pak uvažujeme o případném odjezdu do Gruzie, jsou tam přátelé a je tu možnost získat povolení k pobytu - zatím na rok. Byl jsem v Tbilisi v létě a toto město se mi moc líbilo. Navíc jsem začal přemýšlet o tom, že bych jel někam jako student na studijní vízum.

Igore. Jeden a půl roku jsem žil v Thajsku, ale skončil jsem, protože jsem měl dost hádanek s vízy. Chci jen [najít] místo, kam můžete přijít a buď problém vyřešit za málo peněz, nebo ho nemusíte řešit vůbec. Rozhodně mohu říci, že jsem Rusko neopustil na dva týdny. Nehledě na to, že mám v Petrohradě vlastní byt - nedávno koupený. A jsem velmi naštvaný, že opouštím hnízdo, ve kterém jsem se právě usadil, ale chápu, že letos se pravděpodobně nevrátím, a obávám se, že [za této vlády] budou s návratem spojena rizika. Nikdo neví, kdy se to bude opakovat. Domnívám se, že žít v Rusku jako dříve nebude možné velmi, velmi brzy.

Nikolay, specialista na nákup průmyslového vybavení, Maria, designér, a Artem, zaměstnanec finanční instituce:

Mikuláše. Narodil jsem se na Ukrajině, žil jsem tam 12 let, pak jsem dostal ruské občanství a přestěhoval se do Moskvy. Jsem rusky mluvící člověk, ale myslím si, že mám dvě [rodné] země – Rusko a Ukrajinu. Po příjezdu do Moskvy studoval, sloužil v ruské armádě, pracoval v Rusku. Rozhodl jsem se, že musím odejít, protože mě vedla fáma, že bude vyhlášeno stanné právo. Bojím se, že by mě mohli poslat bojovat na Ukrajinu, a to jsem Ukrajinec.

Bojím se zavírání hranic. Obávám se masivního nedostatku produktů a růstu cen a cenzury. Nekonečné přistání pro nic za nic, nějaké pátrání, sledování. To je doslova totální cenzura a nezákonnost. Chodil jsem na shromáždění, ale zřídka, ale teď se bojím, protože si myslím, že mě za to můžou zavřít. Stydím se, ale lidé jsou na mně závislí a já si to nemohu dovolit.

Maria. Bojím se vrátit. Třesu se, protože mám úzkostnou poruchu. Vidím lidi, které sleduji na Instagramu odcházet, mého přítele hledá policie kvůli příspěvkům. Kamarádka mé kolegyně odešla ze země a je také hledaná na její posty. Dřív jsem dával nějaké věci [na sociální sítě], ale moje matka a Nikolaj mě donutily vše smazat, před přijetím zákona jsem vše smazal. Vše mi komplikuje fakt, že nemám pas. Doufám, že to nějak dostanu. Bojím se pro něj vrátit, i když uvidím, co bude dál. Z možností - Izrael, protože tam už moji rodiče dostali občanství.

Zabýval jsem se nábytkem a chtěl jsem dělat interiérový design a je jasné, že v Rusku to teď nikdo nepotřebuje. Nejsem aktivista, bojím se o svůj život, stydím se za to, ale snažím se žít svůj život.

Mikuláše. To, že bylo Echo zavřené, byl pro mě šok a potvrzení, že jsem vše udělal správně. Ještě před „nulováním“ jsem byl dotázán, za jakých podmínek opustím Rusko. Jen jsem řekl, že pokud bude "Echo" zavřené, tak asi odejdu. O rok později mi tato dívka, která se zeptala, píše, že Echo byla zavřená. A já odpověděl, že jsem odešel.

Artem: Pracuji pro finanční instituci, sankce nás zasáhly dost tvrdě. V každém případě by se změnily moje pracovní aktivity. Ale nakonec mě morálně srazila samotná skutečnost [akcí, které Roskomnadzor zakazuje jmenovat]. Abych pravdu řekl, takový odpad jsem vůbec nečekal. Četl jsem, že to bude s mobilizací a o možném stanném právu ráno a že při nákupu cizí měny dají 30% spread ...

A protože nechci zůstat v obležené pevnosti, rozhodl jsem se odejít. Myšlenky na odchod byly ještě předtím, než bylo vše oznámeno. [Usadím se], s největší pravděpodobností v Izraeli, ale za prvé bude nějakou dobu trvat, než se vyřeší všechny problémy s dokumenty – nyní je po této službě velmi vysoká poptávka. Když budu trochu moderovat, tak se vrátím do Moskvy, vyzvednu si věci, doklady a pak pojedu do Izraele. Pokud nic neustoupí, budeme muset jít z Oshe do Izraele. Ale rozhodnutí je konečné.

- Ale co teze, že bychom se měli pokusit něco změnit zevnitř?

Artem. Co se dá dělat, mám svůj vlastní život!

Mikuláše. Je potřeba něco efektivně změnit, sice ne globálně, ale efektivně. Ale když půjdu na shromáždění, dají mě do vězení a nic na tom nezměním. Raději bych o tom, co se děje, řekl co největšímu počtu Rusů.

Biškek

Egor, výrobce sýra:

Založil jsem obchody se sýrem pro Arkady Novikov po celém Rusku a odešel jsem před rokem. Nyní pracuji v Kyrgyzstánu, Bulharsku, Kazachstánu - všude mě lidé zvou ústně. Moje podnikání je založeno na kovu, ale žádají mě, abych vyrobil sýr a paralelně i dílnu. Investice do dílny jsou hlavně na pánve a tak dále. To, co v Rusku před týdnem a půl stálo 1,5 milionu, nyní začalo ostře stát 3,5 milionu. A mám čtyři zakázky s uzavřenou smlouvou na pauze, protože to není pro nikoho výhodné.

Myslím, že v Rusku bude s tímto případem minimálně dva roky prdel. Teď na sýr určitě všichni nebudou. A ve víceméně neutrálních zemích se sýr stejně prodá a tady už nebudu prodávat svůj rozum, ale svůj produkt. Měl jsem výrobu v Moskvě – od začátku až po prodej, teď to duplikuji a jezdím dělat to samé do Kazachstánu.

Odešel jsem jednoho dne poté, co jsem viděl zprávy kde

Takže všichni sbohem. Od 24. února mám silnou paranoiu, že mě poslouchají a sledují, protože všechny noviny a veřejnost byly zablokovány.

V restauraci se pohybuji 18 let a všechny restaurace Moskva mám ve svých známých. Restauratéři nemohou uniknout z ponorky, protože takové podniky nemůžete jen tak opustit a ředitelé, manažeři, kuchaři žijí z peněz zaměstnavatele a nebojte se. Zkusíte jim něco říct, oni odpoví: „Hele, oni říkají, že je všechno v pořádku. Teď by Amerika zaútočila." Je pro ně lepší přijímat informace, které jsou pro ně pohodlné, než dělat nějaké pohyby. A netrápí je ani fakt, že retail odchází. Všichni jsou v šoku a až do konce neuvěří.

[I když nebude vyhlášena mobilizace], nemá smysl se vracet. Restaurace teď budou zavřené kvůli tomu, že se budou muset zvednout ceny a salát bude stát ne 600 rublů, ale 1000. A kdo to pak koupí? Utrpí tím zejména sushi restaurace, protože všechny hlavní produkty kromě lososa sem létají z Japonska za babku. Buď do sushi dají karase a kapra, nebo zavřou.

A mohu vydělávat peníze svým podnikáním v jakékoli zemi na světě. Přišel, koupil hrnce, dal je do kuchyně, uvařil sýr, vzal burattu a mozzarellu lidem, aby to zkusili. Zvláště dobré v zemích třetího světa, kde se o tom lidé teprve dozví. V Kyrgyzstánu vyrábějí sýr jen dvě restaurace a tady se lidé prostě seznámili. Letím tedy na trh bez konkurence.