Článek pochází z kommersant.ru a vyjadřuje oficiální stanovisko současné Ruské vlády
Rozsáhlé vojenské operace v Libanonu byly zahájeny Izraelem v létě 1982. Hlavním cílem "operace Mír pro Galileu", který se zapsal do historie jako jedna pětina arabsko-izraelské války, bylo zničení palestinských vojenských a politických struktur v Libanonu. Strůjcem operace byl izraelský ministr obrany (a později premiér) Ariel Sharon. Mezi hlavní cíle útoků patřily i syrské jednotky umístěné v údolí Bekaa.
Na začátku invaze do Libanonu, Izrael se zaměřil na svých hranicích seskupení dvou zpevněných obrněných divizí (asi 30.000. Vojáci, 420 tanků, 470 minometných granátů a 100 protitankové zbraně) jednající s podporou 180 letadel a vrtulníků.Vzdorovala arabské síly počítat až 42 tisíc. Lidé, 318 tanků, 836 pistole, 500 protitankových a protiletadlových raket. 6.června po útoku, palestinská skupina Abu Nidal izraelského velvyslance v Londýně, izraelská letadla zasáhla dvě masivní útok na syrské pozice v jižním Libanonu. V důsledku této bojové síly syrského armády byla výrazně snížena. Doslova v páteři syrského letectva a PVO (více než 90 letadel a asi 20 praporů a baterií SAM) byl zničen během několika dní. Kromě toho arabské síly ztratilo 400 tanků, asi 240 lidí bylo zabito a více než 6000 vězňů. V době izraelské invazi mezi Damaškem a Moskvou již podepsaly dohodu o vojenské pomoci.Nicméně, první sovětské reakce na vypuknutí války byla značně omezena. Za prvé, Izrael napadl syrské díly, které byly v Libanonu, a Sovětský svaz neměl žádné formální důvody domnívat se to jako agrese proti Sýrii. Za druhé, začátek války došlo v posledních měsících života Brežněva do Kremlu byla větší starosti s bojem o moc, spíše než na problémy Středního východu. A konečně, mezinárodní reakce na invazi do Afghánistánu nuceni Moskvu si dávat větší pozor. Zpočátku, Sovětský svaz byl omezen ke zvýšení technické pomoci. Rozhodnutí o přímou vojenskou angažovanost byla provedena až v říjnu 1982 během Moskvě mluví syrský prezident Hafez al-Assad se členem politického byra Jurij Andropov. V lednu 1983 prodán do Sýrie byl poslán osm tisící kontingent sovětských vojsk. To zahrnovalo dvě protiletadlový raketový pluk, vyzbrojený ultra-long S-200VE, raketové-technické základny, stejně jako vrtulníků a pozemní jednotky elektronického boje. Ty byly umístěny na Golanských plošině a v údolí Bikáa. V Libanonu nebyly zavedeny pravidelné sovětská vojska, ale syrské jednotky a podjednotky byly četné poradci, kteří se aktivně účastní nepřátelských akcí. Celá operace byla provedena pod záminkou vojenského cvičení s kódovým označením "Kavkaz-2." Police byly umístěny na syrské území v oblastech Doumeira a Homs. Jejich vzhled okamžitě stal se známý v Izraeli, který v zápětí své lety do 200 kilometrů zóně jejich akcí. Nicméně, izraelská letadla stále byl zničen sovětskou raketou. V září 1983, se souhlasem syrského vedení it poprvé v historii byl zasažen AEW E-2C Howkeye. Tři měsíce poté, co udeřil mini-AWACS pluk utrpěl odplatu. Izraelské komando tým dělal noční útok na jeho příkaz, ale o to rána převzal syrských skupin základen, a žádný z sovětských personálu byl zraněn. Celkem "cvičení" Sověti ztratil více než 200 osob bylo zraněno a 15 zabit. Od roku 1984, Moskva to bylo nakonec vtažen do rozsáhlých vojenských operací v Afghánistánu.Obsahem druhého je dostatečně velká vojenská skupina v Sýrii se stala nerentabilní za to. Po oznámení v únoru, stažení amerických Marines od libanonské politické situace v zemi se změnila, a sovětská vojenská přítomnost v Sýrii byla nevhodná. Jako záminka pro jednostranné rozhodnutí o stažení vojsk byla použita skutečnost, že zveřejňování Damašku dodávat nové balistické střely "Point", které jsou schopné jejímž cílem je zasáhnout strategické cíle hluboko uvnitř Izraele. Rozhodnutí Kremlu byla nemalému překvapení se syrské vedení. SSSR spěchal ke zmírnění napětí, oznámil svůj úmysl převést celou syrskou vojenskou techniku, cvičit její místní vojenské využití. Na podzim roku 1984 byl dokončen výcvik a sovětské vojenské jednotky opustily zemi.
