V pozdních osmdesátých letech se zhoršil arménsko-ázerbájdžánský spor o Náhorní Karabach autonomní oblasti (NKAR) s převážně arménské populace, byl součástí Ázerbájdžánské SSR. 20. února 1988 poslanci NKAR Rady apeloval na vedení Sovětského svazu, Arménií a Ázerbájdžánem s žádostí o převod Náhorního Karabachu k Arménii. Politbyro odmítl, což vedlo k masové protesty v Jerevanu a Stepanakert, ke zvýšení konfliktu, a pak k pogromů mezi oběma arménské a ázerbájdžánské populace. Sil ministerstva vnitra SSSR a Transcaucasian vojenského okruhu prováděno na chovných populací a CD přehrávač. Po rozpadu Sovětského svazu, konflikt eskaloval do vojenské akce ve velkém měřítku. 

Obě strany používají zbraně vyplývající z rozdělení sovětského vojenského majetku zbývající na jejich území. V květnu 1994, strany podepsaly protokol Biškeku dne příměří , která je stále v platnosti. V důsledku konfliktu Ázerbajdžán má vlastně ztratil kontrolu nad Náhorním Karabachu regionu a je toho názoru na okupovaném území. Během tříletého válečné strana ztratila zabito 15 tisíc. K 25 tisíc. Lidé, více než 25.000. Bylo zraněno a stovky tisíc civilistů uprchlo jejich bydliště. Podle aktualizováno dne 1. ledna 1999 dat, ztráty jednotek sovětské armády a ministerstva vnitra SSSR a Rusko, jsou přitahovány k rozpojení znesvářenými stranami, - 51 osob.