Odmítnutí akreditace nebo zákaz vstupu do parlamentu se v Evropské unii nezdůvodňuje obsahem novinářské práce, ale porušením provozních pravidel: kde se smí natáčet, kudy chodit, jak se chovat. Právě proto je politický motiv těžké prokázat. Následující případy ukazují, že se to děje napříč zeměmi i politickým spektrem.
Česko: Nora Fridrichová
Nezávislá novinářka a bývalá moderátorka pořadu 168 hodin na ČT Nora Fridrichová v červenci 2026 nedostala akreditaci do Poslanecké sněmovny. Podle vedení Sněmovny natáčela mimo povolené prostory při rozhovorech s vládním zmocněncem Filipem Turkem a ministrem kultury Otou Klempířem (oba Motoristé). Fridrichová to odmítá a zákaz označila za absurdní. Podobně jí byl vstup odepřen už na jaře 2025; tehdy zákaz trval zhruba týden a ani po jednání jejího advokáta s vedením Sněmovny jí důvody nebyly vysvětleny.
Maďarsko: novináři kritických redakcí
Předseda maďarského parlamentu László Kövér (Fidesz) v dubnu 2016 oznámil několika redakcím, že jejich novináři nesmějí do budovy kvůli „natáčení bez povolení“. Den předtím se pokoušeli ptát poslanců Fideszu na skandál kolem nadací maďarské centrální banky. Novináři se obrátili na Evropský soud pro lidská práva, který jim v květnu 2020 dal za pravdu (případ Mándli a další proti Maďarsku): zákaz byl uložen automaticky, bez posouzení přiměřenosti a bez možnosti dotčených se k němu vyjádřit.
Zdroje: Index on Censorship, HCLU
Polsko: Miłosz Kłeczek (TV Republika)
V září 2026 omezil šéf Kanceláře Sejmu Marek Siwiec vstup do parlamentu reportérovi TV Republika Miłoszi Kłeczkovi. Důvodem byl incident na galerii Sejmu, kde Kłeczek vstoupil do živého rozhovoru reportérky TVP Info Karoliny Opolské s poslancem KO Adrianem Witczakem.
Zdroje: Do Rzeczy
Španělsko: Vito Quiles a Bertrand Ndongo
Předsednictvo Kongresu poslanců, kde má většinu PSOE a Sumar, v září 2026 definitivně odebralo akreditaci Vitu Quilesovi za opakované narušování tiskových konferencí a šíření záběrů pořízených v rozporu s pravidly. Umožnila to reforma jednacího řádu, kterou vládní většina prosadila proti hlasům PP a Vox. Dočasně vykázán zůstává i Bertrand Ndongo, aktivista strany Vox. Kritici je označují za agitátory vydávající se za novináře, Quiles tvrdí, že je novinář. Právě spor, kdo je novinář, je jádrem případu.
Zdroje: Público, ElNacional.cat
Co z toho plyne
Ve všech případech šlo formálně o porušení pravidel pohybu či chování v budově. Rozsudek Štrasburku však stanovil důležitý princip: ani skutečné porušení pravidel neospravedlňuje automatický zákaz bez posouzení, zda je sankce přiměřená a jaký význam měla novinářská činnost, která k ní vedla.
