Pak se mé psychice ještě nepodařilo zmírnit apokalyptické krajiny Podvodníci a Vorkutaová, ale viděl jsem slumy Afriky a Bombaje, a měl jsem co srovnávat...

Ale hlavní problém oblasti Prvních pětiletých plánů není ani ve zvláštnostech městského prostředí (přesněji řečeno jeho absence), ale že jeho kasárna jsou opravdu stejně stará jako první pětiletý plán. Tyto domy byly postaveny v roce 1930 jako dočasné bydlení. A víš co? Lidé v nich stále žijí.

Ano, ve shnilém, odpočívajícím, polozhrouceném, utápějícím se v hladkém bažinatém tuku, kasárna stále žijí lidmi. Tyto budovy měly být zbořeny pod sovětskou mocí, ale všechny nějak nedosáhly. "Pionýři" Sulfát se zde usadili téměř před 90 lety. Lidé zde žili v padesátých, sedmdesátých a devadesátých letech, žili, když jsem přišel v roce 2015. O pět let později jsou stále tady. Téměř každý rok sjíždí z hromad jeden nebo více kasáren, které hrozí, že se budou vyhřívat pod troskami svých obyvatel. Oblast musela být dlouho osídlena a kasárna na demolici a výstavbu pohodlného bydlení na svém místě, ale tento proces je neuvěřitelně pomalý. Obyvatelé Sulfátu byli dlouhá léta krmeni sliby.

Během těchto 5 let se v Archangelsku změnili tři starostové a jeden hejtman, ale problém se zatím nepodařilo vyřešit. Lidé žijí v nouzových domech, čekají, až na ně přijde řada, a to není známo, kdy to přijde. Mimochodem, shnilá kasárna jsou pohromou nejen sulfátu, ale obecně Archangelsku. Stejné rozpadající se dřevěné domy jsou v Maymaxu a dalších oblastech města. Některé z nich byly považovány za nevhodné pro život na začátku roku 1980. Existuje příklad kasáren, které byly ve své historii opraveny pouze jednou. Víš kdy? V roce 1962...

Takže v 80. letech se arkhangelská kasárna stala nouzovými, na nule začali chodit z hromad, ale tyto domy stále nejsou rozptýleny. Jak se to stalo?

Zde například to, co starosta Archangelsku Viktor Pavlenko, který vedl město v letech 2008 až 2015:

"Uplatněním celé škály opatření a vstupem do federálního programu pro vypořádání starého bydlení budeme schopni vyřešit problém fronty za tři roky."

Pak, v roce 2008, to znělo ne příliš specifické, ale velmi optimistické! Dnes vidíme, že program osídlení lidí z Archangelských kasáren úspěšně selhal. Udělejte alespoň tempo. Tak v roce 2015 čekalo 18-20 tisíc obyvatel kasáren na přesídlení v normálním bydlení. Tato čísla opakovaně oznamovala jak místní média, tak starosta Pavlenka sám. Ale v archangelský komunální program "Přesídlení občanů z nevhodného pro bydlení (nouzový) bytový fond" I cíle byly velmi nízké:

To znamená, že před 5 lety potřebovalo nové bydlení 20 tisíc obyvatel Arkhangelorodu, ale úřady byly připraveny přemístit pouze 6,5 tisíce a teprve do roku 2019 (to je na 7 let, včetně 2013 a 2014!). A ani s těmito zjevně nízkými sazbami se Archandělsk nevyrovnal najednou.

Nicméně, "vyrovnal" - důrazně řečeno. Oficiálně v Arkhangelském kraji "celý bytový fond, uznaný k 1. lednu 2012 nouzový stav v souvislosti s fyzickým opotřebením", byl úspěšně přesídlen do roku 2019. Ve skutečnosti, v Archandělsku a dalších osadách regionu je mnoho nouzových domů. A mnoho dalších domů, které nejsou uznávány jako nouzové, ale rychle se rozpadají. A tam a tam žijí lidé. Hodně lidí.

Předchozí guvernér Archangelské oblasti Igor Orlov a jeho zástupci obvinili neúspěch programu vyrovnání kanceláře starosty. Starosta Pavlenka zase věřil, že odpovědnost nese Fond bydlení a veřejných služeb. Podle něj "nikdo ze seriózních společností" není brán na výstavbu nového bydlení pro přistěhovalce, protože fond stanovil limitní cenu pro výstavbu 36,4 tisíce rublů na metr čtvereční, zatímco reálné náklady na výstavbu metrů čtverečních bydlení v Archangelsku by měly být 45-50 tisíc rublů. Ale to jsou, opět, dialogy z roku 2015. To, co Orlov a jeho tým dělali dalších 5 let, není jasné.

Problém archangelských kasáren se zhoršil v letech 2019-2020, kdy se domy staly Masivně vystupte z hromad.

Za dva roky sestoupilo z hlavního města regionu deset domů a 8 z nich nebylo ani zařazeno do programu přesídlování občanů z nouzového bydlení. Co to znamená? Za prvé, město obdrželo dalších 10 domů, kde je nemožné žít. Za druhé, 8 z nich až do roku 2025 nebylo ani plánováno usadit... Nyní Archangelsk utratí asi 700 milionů rublů za nákup bydlení pro ty, kteří žili v usedlých domech. Kolik dalších jsou ve městě a regionu kasárna? Na konci července 2020 v Archangelsku Bylo identifikováno 129 domů, vyžadující naléhavé urovnání, z nichž 54 opět nebylo považováno za mimořádnou událost. Je naléhavé usadit 17 domů, za tímto účelem se úřady regionu chystaly koupit sekundární bydlení za 601 milionů rublů.

Podle webových stránek reformy bydlení a komunálních služeb spadlo do osadnického programu na období 2019-2025 v Archangelské oblasti 27 350 lidí, z nichž více než 10 tisíc bylo konkrétně v Arkhangelsku.

Ale ve stejnou dobu Apartmány dostanou jen 9,5 tisíce lidí - a pak, pokud vše půjde podle plánu (do budoucna řeknu, že už se všechno pokazilo). Že Fond bydlení a veřejných služeb a vláda regionu nabízí, že udělá dalších 18 tisíc, není úplně jasné. Pokud plánují vydat odškodnění, je pravděpodobně nutné ji nějak předepsat nebo oficiálně oznámit.

A 27 tisíc není konečný počet občanů, kteří potřebují přesídlení. Celkem je 53 330, tedy osud téměř 26 tisíc obyvatel Pomorji zůstává neurčitý. To, co se tam stane po roce 2025, není jasné a mnozí těchto pět let nemají. Příští rok na jaře bude další tucet domů jistě hnít hromady - stanou se zcela nevhodnými pro bydlení a jsou prostě život ohrožující.

V oblasti jsou příkopy, ale domy jsou stabilní každé jaro. Na některých dvorech objevují se skutečné bažiny.

Z nějakého důvodu si někteří čtenáři myslí, že takové domy obývají výhradně alkoholici a další asociální elementy, které jsou samy vinny svým postavením. Ale ve skutečnosti tu žijí ti nejobyčejnější lidé. Někdo si pochopil plastová okna, někdo má auta. Jednoduše, vzhledem k úrovni mezd v Rusku si ne každý může dovolit přestěhovat se do normálního bydlení a úřady nespěchají s přemístěním lidí.

Blízký vchod je opuštěný, daleko stále obytný.

Zřícenina kasáren

Silnice jsou pruhem překážek.

Často nejsou žádné chodníky. Kasárna nejen sjíždějí z hromad, ale hoří. Místní mluví o žhářství.

Také částečně obytný vchod. Dřevěné mosty jsou charakteristickou součástí místní krajiny, bez nich se můžete utopit v hlíně.

Opravy jám.

Rozbila se trubka, ale všichni jsou v prdeli.

Domy duchů stále žijí. Není jasné, proč nejsou usedlé domy okamžitě zbořeny.

V dálce je vidět pozdní Sovětský archanděl. Mnoho obyvatel kasáren by tam rádo bydlelo, ale prozatím pro ně zůstává mimo dosah.