Vorkuta není na ruském Severu to nejstrašnější. To nejhorší začíná venku. Desítky velkých i malých měst, které se podobají scenérii pro horory. Dříve byly postaveny pro lidi, kteří museli pracovat v dolech. Po uzavření dolů vesnice zemřely.

Zdálo by se, že by zde nemělo být nic hrozného: zavřeli důl, přestěhovali lidi, vesnice byla odpojena od komunikace, zbořena, odpadky odstraněny, lišky, medvědi a polárníci znovu vedeni na místě bývalých domů. Ale ne. Muž po sobě zanechal opuštěné domy a silnice, opuštěné kulturní instituce a zavřené obchody. A co je nejděsivější, lidé v těchto umírajících vesnicích žijí i nadále. Lidé, kteří nebyli potřeba. Nápis s křídou na dveřích – „Vchod obytného domu“ nebo „Lidé zde žijí“ – připomíná vojenské kroniky, kdy po ostřelování bylo opravdu nejasné, kde ještě člověk byl a kde není.

Je zde paradoxní situace. Zdejší byty je pochopitelně nemožné prodat. V síti jsou zprávy, které se mohou na první pohled zdát vtipné – když se byt prodává za rubl – ale za nimi je tragédie. Všechno, na čem jste pracovali, všechno, co mělo zajistit stáří, se najednou zhroutilo. Člověk není potřeba. Jeho byt také není potřebný pro nikoho, a to ani zdarma. Kdo by mohl, vyhodil – a teď musíte napsat křídu na dveře vchodu: „Lidé tu žijí.“ Jediné, co je stabilní, jsou měsíční splátky za veřejné služby. Pro dvoudílný v polozhrouceném krystalu je třeba dát 5-7 tisíc.

01. První vesnice, Okťabrský, je bezprostředně poblíž východu z Vorkuty. V nejlepších letech bylo 10 000 lidí. Posledních 10 let je prázdných.

02. V bývalém obchodě je štuk a bohaté interiéry.

03. Najednou doslova v čistém poli, přesněji, v divoké tundře je zničená škola!

04. Tohle je vesnice Sever, stále existuje život. V centru mezi ruinami je pomník Lenina a dům kultury, který byl uznán jako památka architektury a nyní nezboří. Ale není tu žádný život.

05. Téměř vše je opuštěno, i když, jak se říká, je stále v provozu vnitřní kluziště, které bylo dokonce ze samotné Vorkuty.

06. A tak, zříceniny.

07.

08. Staré sovětské znamení, už tak velká vzácnost.

09. To je mikrookres cementárny. Bylo naplánováno, že zde bude žít 4000 lidí, takže byla postavena silnice potažená betonem, spojující vesnici s Vorkutou, obytnými budovami, školou, obchody, školkami a další infrastrukturou. Ale nevyšlo to.

10. Tady není žádný život, zdá se, že lidé tato místa opustili velmi nedávno. V poštovních schránkách najdete účtenky za rok 2020 a volební kampaň.

11. Apartmány ještě nebyly roztaveny, dokonce i baterie jsou na místě. I když není jasné, kdo je tady potřebuje.

12.

13. Lidé odešli velmi nedávno, okna jsou stále nedotčená.

14. Jenže dům už byl z topení vypnutý.

15. Všechno.

16. Tato vesnice by byla uzavřena po dlouhou dobu, zde není téměř žádný život, ale vojenská jednotka je zbržděna. Armáda potřebuje alespoň nějakou infrastrukturu a v obci mají stále sportovní centrum "Cementnik". Chápu, že díky tomu se vesnice nedá odpojit od komunikace a zavřít.

17.

18.

19.

20. Pojďme ještě dál. Bývalá školka, přeměněná na kostel. Opět velmi zajímavá evoluce. Z porodu se stalo méně než umírání, církev je nyní potřebnější.

21. Nic, nikde a nikdy.

22. Stará autobusová zastávka...

23. Náhodou potkám na silnici starší pár, prostě jdou z jedné vesnice do druhé.

24. Hroby vězňů, kteří byli zastřeleni během úderu v Rechlagu dne 1. srpna 1953. Myslím ji vážně včera to řekl.

25. Na některých křížích dokonce zanechaly malé talíře se jmény.

26. ruiny

27. Můj

28. Jedná se o vesnici Vorgashor, která začala stavět v roce 1964 v zájmu dolu. Dnes je součástí Vorkuty, stejně jako vesnice Sever.

29. Z výšky vypadá zcela opuštěně

30. Těžko uvěřit, že zde žije téměř 9,5 tisíce lidí. Ale někdo musí sloužit mině.

31.

32. Chudý dědeček Lenin ani v podobě pomníku na komunismus nečekal. Nyní se dívá na to, jak se rozpadá další komunistická budova.

33. Pokud jde o příběhy o bytě pro rubl, není to tak, že mýtus, jen poměrně vzácný případ. Některé byty darují radnici Vorkuta. V loňském roce zástupce administrativy vyprávěnože v průměru město dostává zdarma od občanů jeden nebo dva byty měsíčně. Vyklizené bydlení se podle něj používá k přemístění lidí z nouzových domů.

34. Ale ani v prázdném městě bytů není pro všechny dost. Jinak, jak vysvětlíte, že někdo zůstává v napůl opuštěném domě? Nebo toto bydlení prostě není považováno za stav nouze?

35. Podle webu reformy bydlení a komunálních služeb je nyní ve Vorkutu a okolních obcích 127 pohotovostních domů, osídlení mnohých ještě nezačalo. Ve frontě na přesídlení - 14 tisíc lidí.

36. Vedoucí správy Vorkuty Igora Gurjeva říkáDalších 155 domů je opuštěno. Podle něj nejsou zbořeny, protože na to prostě nejsou peníze: jen na jejich demontáž potřebujete asi 200 milionů rublů. Úřady zároveň nemohou přemístit lidi z vesnic do Vorkuty, protože, jak vysvětluje Gurjev, zákon to neumožňuje. Aby vše fungovalo, musíte "rozšířit městskou linii". I když je to zvláštní, vzhledem k tomu, že většina vesnic je součástí městské části "Vorkuta".

Mimochodem, tady ещё один пример dát byt ze stejného článku:

"Ve vesnicích, které se nacházejí na Vorkutinském kruhu, může být byt prezentován. „V mnoha domech prostě opouštějí byty. Měl jsem případ, kdy jsem volal neznámé číslo. Tam nějaký mužík řekl, že žije už dlouho v „středním pásu“ a ve vesnici má hodnotu bytu, za který musí zaplatit. A musel se zbavit bytu. Je nemožné prodávat, není to pro nikoho nutné. Ptal jsem se, co dělat. Říkám, poslouchej, chlape, najdi opilce s pasem a dej mu byt, prostě ho nejdřív vyvěs. Uplyne měsíc a půl. Call: „Dopadlo to,“ říká příklad ze života Tiščenka.

37. Pokud se podíváte na místo oznámení, pak zdarma není nyní nic distribuováno, ale velký byt za symbolickou cenu je docela možné koupit.

38. Například ve vesnici Sever, kterou jsem ukázal výše, za 40 tisíc najdete trojnásobek, ale v průměru je bydlení stojící 100-150 tisíc. Sto tisíc jsou ve Vorkutě dva průměrné platy (tolik, například, получают офисные работники "Воркутаугля").

39. Ve Vorgashoru 3pokojový apartmán o rozloze 62 metrů čtverečních lze koupit za 85 tisíc rublů, a obecně ceny zde začínají od 50 tisíc. Jen, zdá se, opuštěné domy jsou více než celé.

40. V samotném Vorkutu je šíření cen bytů poměrně velké. Můžete například najít jednodílný za 150 tisíc, ale někdo se snaží prodat stativ za 2,1 milionu nebo dvoudílný za 1,3 milionu. Zároveň je třeba pochopit, že ve Vorkutě nejsou žádné nové domy, a vyhlídky města jsou velmi vágní. Kdo může využít byt za 2 miliony? No, až na to, že někteří vrcholoví manažeři "Severstalu".

41. Vesnice Komsomolsky. Vypadá také opuštěně, i když podle oficiálních údajů zde žije více než 500 lidí – jako velká vesnice.

42. Byl tam dům a autobusová zastávka.

43. Pozůstatky tělocvičny

44.

45. Zajímalo by mě, pro koho jsou tyto nápisy? Aby pošťáci věděli, kam přinést účtenky? Nebo lidé doufají, že zastraší rabující?

46.

47. Upřímně řečeno, obytný vchod nevypadá.

48.

49. Nebýt zaparkovaného auta, myslel bych si, že domy jsou úplně prázdné.

50. Obec Zapolar se nachází na západ od Vorkuty, vedle obohacovacího závodu Pechorskaya. Je také stále rezidenční, i když od sedmdesátých let se jeho počet obyvatel snížil 7krát.

51. Podle Wikipedie byla kdysi dokonce vlastní rostlina alkoholu a sanatorium-profylaxe, nemluvě o známějších objektech:

"Kvetení vesnice padá na konci roku 1980. V obci byly: střední škola č. 34, osmiletá škola č. 18 (nyní likvidovaná), dětská hudební škola, večerní škola pracující mládeže, nemocnice, poliklinika, ambulance, sanatorium-profil, dům života, dům kultury (filmový sál, taneční sál, knihovna), restaurace "Ukrajina" (nyní dům kultury", jídelna, kavárna, kavárna, pivo

52. Pro mnoho místních je nejlepší udělat s Vorkutou, jen to nechat.

53. Ani temná severní příroda není oči vůbec příjemná. Navíc je na těchto místech docela tajemná s plýtváním výrobou.

54. Co bude s Vorkutou a jejími satelitními vesnicemi dál?

Historie s umírajícími městy je zajímavá i z pohledu urbanismu. Zhruba chápeme, co dělat, když města rostou. Města téměř vždy rostou. Když město roste, pak na místě malých domů je více domů, objevují se na místě nové obytné oblasti. Pokud není dostatek jedné školy, je možné postavit druhou, pokud se tramvaj nevyrovná, je možné postavit metro.

Je to docela jednoduché rozvíjet město. I když, jak ukazují ruské skutečnosti, ne všechny se vyrovnávají. O vývoji měst, architektů, ekonomů, pracovníků v dopravě, sociologů na tomto tématu byly napsány stovky knih. Ale co dělat, když město zemře?

Je to jako se stromem: vylézt nahoru je snadné, ale není vždy možné dostat pláč. Co když škola pro 500 lidí začne chodit na 50? Co když jich v obytné budově o 60 bytech zbývá jen 5?

Když město zemře, celá ekonomika se zhroutí. Jednoduchý příklad: aby vaše oblíbená kavárna fungovala, musí existovat tok zákazníků. Pokud nejsou zákazníci, kavárna zavře. Stejné je to s obchodem. Ve vesnici, kde žije 100 lidí, nemůže být žádný dobrý supermarket a ve vesnici, kde žije 10 lidí, nebude vůbec žádný obchod, místo toho přijde autopůjčovna.

Vytápění panelové pětipatrové budovy, kde je několik obytných bytů, je velmi drahé. Nemůžete si pomoci, ale vytápějte opuštěné byty: potrubí zamrzne. To znamená, že musíte sledovat nejen bydlení, ve kterém lidé stále žijí, ale také pro opuštěné byty.

Těžko se také stará o školy, nemocnice a veřejné budovy. Lidé přestávají platit daně a platit účty za služby. Není co čistit ulice. Na zastávkách nejsou žádní cestující, zastavuje veřejná doprava.

Města se krásně rozvíjejí, ale umírají velmi špatně. V tomhle městě jsou jako lidé. Stáří je málokdy krásné, stejně jako smrt.

Nechci tento příběh zakončovat s pocitem beznaděje. "Všechno je pryč!" je nejjednodušší věc. A co dělat?

Abych byl upřímný, nesplnil jsem úspěšné případy, protože jiné země takové problémy vyřešily. Pokud to víte, podělte se. Ale i když nejsou úspěšné případy, proč se nestát prvními? Koneckonců, problém jednoprůmyslových měst není jen v Rusku.

Vidím další rozhodnutí.

Za prvé, musíte jasně pochopit, kolik lidí by mělo zůstat ve Vorkutě. Kolik lidí tu opravdu potřebuje. Podle toho, co říkají specialisté, asi 20 000. To jsou ti, kteří budou spravovat a pracovat ve zbývajících dolech, stejně jako ti, kteří se budou věnovat službě a městu.

20 000 osob se dá pohodlně usadit v centru Vorkuty. Nemyslím si, že má smysl udržet život ve městech po městě. Jejich stav můžete vidět na fotce. Už jsou napůl živé. Pro přesídlení je možné bezpečně využívat byty v centru Vorkuty, které jsou nyní buď opuštěné, nebo na prodej. Mimochodem, ve Vorkutě je jedna z nejnižších cen v Rusku za metr čtvereční asi 5-6 tisíc rublů. V souladu s tím je třeba jasně pochopit, které domy a okresy by měly být přesídleny a které domy budou přesídlovány.

Ty domy, které jsou usazeny, musí být okamžitě zbořeny. Dnes je opuštěný dům součástí městské krajiny. Proto stojí desítky let? Nic než deprese a sklíčenost, takové obrázky nezpůsobují. Vše na demolici, a stavební trosky jsou kompetentně recyklovány a zlikvidovány. Jsou technologie. Domy, které zůstanou, by samozřejmě měly být uvedeny do pořádku. Nyní je někdy obtížné pochopit, zda je dům opuštěn. A samozřejmě, lidé, kterým je nabídnuto přesídlení, by měli dostat lepší podmínky, než měli. Nyní si místní úřady stěžují, že lidé nechtějí opustit své byty. A co jsi chtěl? Muž žije ve svém dvoudílném panelu v Godforsknadské osadě. A vy mu nabídnete nějaký zabitý dvoudílný ve vedlejší vesnici, který byl opuštěn majiteli. Samozřejmě se nebude chtít stěhovat.

Možná má smysl uvažovat o výstavbě nového bydlení. Podívejte se, které domy Norové staví na svém extrémním severu, na Špicberkách:

Nebo zde:

Souhlas, takové bydlení vypadá mnohem lépe než chudý pětipatrový.

Vorkuta by se samozřejmě měla stát mnohem kompaktnější, než je nyní. Téměř 90 let po založení města je čas konečně myslet na lidi.

No, proto v Norském Longyiru, kde žije 2000 lidí, možná tady je taková knihovna, a ve Vorkutě není přítomna?

Začněte transformovat Vorkutu je snadné. Stačí odstranit z centrální ulice kanibalistické heslo "Více uhlí - Vlast" a postavit alespoň jedno normální hřiště.

„Kde sehnat peníze?!“ už se mě chcete zeptat.

Můžeš přestat sponzorovat ghúly jako Lukašenka, která je tady rozhodl dát jednu a půl miliardy dolarů, nebo Dodon, komu Putin slíbil 200 milionů eur. A konečně začít utrácet peníze za lidi. Jsem si jist, že dělníci si svou práci vysloužili lidský postoj k sobě.

Zajímavé je, že městský podnik "Vorkutacoal" platí do rozpočtu Vorkuty pouze 20 milionů rublů ročně (před odpočtem DPH), což je 1/50 vlastních příjmů města. Zbytek peněz jít do vyšších rozpočtů.