Kde v Evropské unii lidé neplatí poplatky za televizi a rozhlas

Česká vláda chce od roku 2027 zrušit koncesionářské poplatky a financovat Českou televizi i Český rozhlas ze státního rozpočtu. Nebyla by první. Poplatek už v posledních pětadvaceti letech zmizel ve dvanácti zemích EU a v několika dalších evropských státech, další ho nikdy nezavedly. Zrušení poplatku ale ve většině případů neznamená, že lidé za veřejnoprávní média přestali platit.

Přehled: kde a od kdy poplatek skončil

Poplatek dnes nemají ani tyto země EU:

• Estonsko – poplatek nikdy nezavedlo; uvažovalo se o něm, ale po odporu veřejnosti návrh padl. Veřejnoprávní ERR je placena ze státního rozpočtu a od roku 2002 nevysílá reklamu.
• Lotyšsko – poplatek nikdy nepřijalo, vláda ho odmítala. Veřejnoprávní média jsou financována z rozpočtu a od roku 2021 nevysílají reklamu.
• Litva – o poplatku se debatovalo, zákon ho nikdy nezavedl. Od roku 2029 má LRT dostávat pevný podíl z daně z příjmu a spotřebních daní.
• Lucembursko – poplatek nikdy neexistoval.
• Španělsko – nejstarší případ v EU: daň z televizních přijímačů zrušil zákon č. 103/1965 s účinností od 1. ledna 1966. RTVE dnes financuje stát a odvody soukromých televizí a telekomunikačních firem. Reklamu RTVE nevysílá od roku 2009.
• Bulharsko – poplatek zákon zná, ale nikdy nebyl v praxi zaveden; BNT a BNR jsou placeny z rozpočtu.

Portugalsko je hraniční případ: klasický televizní poplatek přestalo vybírat na základě zákona z ledna 1991, dnes ale domácnosti platí „příspěvek na audiovizi“ jako součást účtu za elektřinu.

Zrušení neznamená zadarmo

Nejdůležitější poznatek ze srovnání: severské země poplatek formálně zrušily, ale nahradily ho jinou platbou, kterou platí každý dospělý bez ohledu na to, zda vlastní televizor.

• Finsko zavedlo v roce 2013 účelovou daň pro veřejnoprávní Yle. Podle příjmu se v době zavedení pohybovala zhruba od 50 do 140 eur ročně, lidé s velmi nízkými příjmy jsou osvobozeni.
• Švédsko od roku 2019 vybírá místo poplatku za přijímač zvláštní „public service“ platbu odstupňovanou podle příjmu.
• Dánsko poplatek odbourávalo postupně v letech 2019 až 2022. Dospělí dnes přispívají na DR přes daň z příjmu a peníze jdou ze státního rozpočtu.
• Francie zrušila poplatek zákonem ze srpna 2022 jako opatření na podporu kupní síly. Veřejnoprávní média dostala místo něj podíl z výnosu DPH v řádu 3,7 miliardy eur. Kritici upozorňovali, že DPH platí i chudší domácnosti, které byly dříve od poplatku osvobozeny.

Skutečně „bez placení“ to tedy není nikde. Rozdíl je v tom, zda peníze přicházejí z obecných daní (a o jejich výši každý rok rozhoduje vláda a parlament), nebo z platby vyhrazené pouze pro veřejnoprávní média.

A co rozhlas?

Ve většině evropských zemí se rozhlas a televize financují z jednoho společného poplatku, takže jeho zrušení se týká obou. Tak tomu bylo v Nizozemsku, Rumunsku, na Slovensku i ve Francii. Ve Flandrech zákon z roku 2002 snížil na nulu výslovně jak televizní, tak rozhlasový poplatek.

Samostatný rozhlasový poplatek zmizel nejdříve ve Švédsku, a to už 1. dubna 1978. Rozhlas se odtud financoval z televizního poplatku. Česko je dnes mezi výjimkami, které platí dva oddělené poplatky: 150 Kč měsíčně za televizi a 55 Kč za rozhlas.

Kde se stále platí

Poplatek nebo podobná povinná platba dál existuje mimo jiné v Německu (18,36 eura měsíčně za každou domácnost bez ohledu na vlastnictví přijímače), v Rakousku, v Itálii (90 eur ročně, vybíráno s účtem za elektřinu), v Irsku (160 eur ročně), v Polsku, Chorvatsku a Slovinsku a také v Řecku a Portugalsku, kde je příspěvek součástí účtu za elektřinu. Tím jsou v článku zahrnuty všechny státy EU.

Evropské země mimo EU

Naopak se stále platí ve Švýcarsku, kde voliči v referendu zrušení poplatku odmítli, ve Velké Británii, kde se o budoucnosti poplatku za BBC vede dlouhá debata, a také v Srbsku, Bosně a Hercegovině a Albánii.

Česko: plán od roku 2027

Vláda Andreje Babiše schválila 15. června 2026 návrh zákona, podle kterého by Česká televize dostávala ze státního rozpočtu 5,74 miliardy korun ročně a Český rozhlas 2,065 miliardy. U televize je to přibližně o miliardu méně, než letos plánuje vybrat na poplatcích. Ředitel ČT Hynek Chudárek varoval, že by to znamenalo omezení výroby a propuštění několika set zaměstnanců.

Sněmovna návrh tento měsíc schválila v prvním čtení po nočním jednání, které vyvolalo ostrý spor s opozicí. Zákon ještě čeká další čtení, Senát a podpis prezidenta a opozice už dříve avizovala, že může skončit u Ústavního soudu. Vláda změnu zdůvodňuje úlevou pro domácnosti i firmy a úsporou na vymáhání poplatků; kritici, včetně evropských novinářských organizací, se obávají ztráty nezávislosti médií veřejné služby.

Co ukazují zkušenosti jiných zemí

Podle údajů Evropské vysílací unie (EBU), které cituje organizace Reportéři bez hranic, klesá rozpočet veřejnoprávních médií po nahrazení poplatku financováním ze státního rozpočtu v průměru zhruba o 9 procent. Naopak tam, kde byl poplatek nahrazen účelovou daní, rozpočty spíše rostou. Na Slovensku byla rok po zrušení poplatku, v roce 2024, RTVS zrušena a nahrazena novou institucí STVR; o tom, nakolik je nová instituce na vládě nezávislá, se tam dál vedou spory.

Na druhé straně stojí argument, že poplatek vázaný na vlastnictví přijímače je v době chytrých telefonů zastaralý, jeho výběr a vymáhání stojí stovky milionů a mnoho zemí EU dokázalo veřejnoprávní média financovat i bez něj. Rozhodující tedy podle většiny analýz není samotný způsob výběru peněz, ale to, zda zákon zaručuje stabilní výši financování a chrání média před tím, aby o jejich penězích rozhodovala každá vláda znovu.

Zdroje

• Wikipedia – Television licence (přehled podle zemí)
• The European Correspondent – Who pays for public media?
• Evropská audiovizuální observatoř – Rumunsko, zákon č. 1/2017
• Actu-Juridique – zrušení poplatku ve Francii (zákon 2022-1157)
• Ozap – francouzští poslanci a financování z DPH
• Dánská vláda – dohoda o zrušení medielicensen (2018)
• Wikipedia – Television licensing in Sweden
• The Irish Times – poplatky v Evropě, finská daň Yle
• Belgický ústavní soud – nulová sazba kijk- en luistergeld od 2002
• Evropská síť ombudsmanů – Valonsko ruší poplatek od 2018
• Wikipedia – Cyprus Broadcasting Corporation
• BOE – španělský zákon č. 103/1965 o zrušení daně z televizorů
• Bruselská vyhláška z 21. 2. 2002 – nulová sazba poplatku
• Portugalsko – Decreto-Lei 53/91
• Life in Norway – financování NRK po roce 2020
• Bianet – Turecko ruší podíl TRT z účtů za elektřinu
• Wikipedia – financování litevské LRT
• Film New Europe – Malta ruší TV licence od 2012
• Slovensko – zrušení úhrady RTVS od 1. 7. 2023
• iRozhlas – vláda schválila zrušení poplatků
• E15 – výše poplatků v roce 2026
• Deník – Sněmovna schválila návrh v prvním čtení
• ECPMF – společné prohlášení k českému plánu
• Reportéři bez hranic – Pressure on public media (2025)